Klubové tablo

Spoluzakladatel Brněnského spolku cykloturistiky. Milovník přírody, pohybu a cestování vůbec, zastánce zdravého životního stylu. Martin na kole projel kromě českých zemí i řadu evropských států. Jako pěší turista přešel téměř všechna československá pohoří, také Alpy, rumunské Karpaty, Rodopy a Pyreneje. Má rád teplé kraje (proto dosud nezamířil například do Skandinávie), zajímá se o historii, architekturu, železnici. Vyhledává přátele, kteří drží slovo a nevzdávají se v půli cesty.

Spoluzakladatel klubu a autor těchto stránek. Iniciátor a organizátor velké části výletů a akcí. "Mám rád přírodu, cesty krajinou jsou pro mne tím správným odreagování od každodenního shonu." Na kole Jára projel velkou část České republiky, kterou poznává také pěšky nebo na lyžích. Procestoval na kole také i několik zemí Evropy. Jára se zajímá o mapy, fotografování a vše kolem míst, která navštíví. Je stálým spolupracovníkem redakce časopisu Cykloturistika. Má rád kolem sebe lidi s dobrou náladou a smyslem pro fair play.

Pohodářka, která nevyhledává extrémní terény, ale krásnou krajinu a zajímavé cíle. Na kole ráda míří za teplem a sluníčkem, takže ji nelákají cesty do severských zemí, ale oblíbila si hlavně Středomoří. Na kole už procestovala s Járou několik evropských zemí. Jako spoluautorka přispívá k tvorbě těchto stránek i k plánování výletů.

Turista, milovník hor a cestovatel. Jeho největším koníčkem, vedle kola, jsou videozáznamy z jeho cest. Na kole ovšem nemá na natáčení bohužel čas. Procestoval řadu zemí Evropy, Blízkého východu i Severní Afriky. Ve volných chvílích rád poznává přírodu ze sedla horského kola. Je to milovník pohodové jízdy, hezkých terénů a příjemných hospůdek. Přispívá při plánování a organizování výletů, akcí a cykločtvrtků.

Život je plný problémů, které se snažím brát s nadhledem. Naprosto spolehlivě funguje pár záběrů do pedálů, stejně jako výškových metrů v horách. Všechny starosti zůstávají kdesi daleko, za mnou. Když se vrátím, s čistou hlavou, všechno je jednodušší. Díky náhodě a sympatiím Marcely na lyžařském zájezdě, jsem měla možnost strávit fakt bezva dny s podobně střelenými lidmi, jako jsem já. Takže díky a hurá do dalších kilometrů! Možná mě i na toho horala časem přesvědčíte! Pozn.: Svačinu s sebou!!!

Stejně jako několik dalších, upřednostňuje spíše terénně nenáročné celodenní výlety. Nakonec ale jede i na docela drsné vyjížďky. Jak sám říká: „S partou se vrhám na trasy, které bych si sám nikdy nenaplánoval, a kdybych je jel sám, tak z nich zaručeně odbočím. Samotný bych také neměl to potěšení z jízd napříč vršky a žleby, skrz potoky, pole a louky.“

"Mám ráda dobrou partu, pohodové výlety, a proto se vydávám se skupinou za poznáním. Občas sice 'zapomenu plíce doma', ale jak říká Jára: 'parta Tě podrží... ' a já nakonec každý kopec vyšlapu!".

Má dobře proježděné okolí Brna a jižní Moravu. Je proto také častým spoluorganizátorem brněnských cyklistických úterků a čtvrtků. Kolo je pro něj také tak trochu návykové a tak Jarek kromě naší party jezdí také s klubem horských cyklistů Favoritu Brno.

"Jízda na kole je pro mě největší dávka endorfinů, kouzlená příroda a pohoda mezi príma kamarády se mnou dost často zamávají a než se vzpamatuji už se válím na zemi. Jako 'kaskadérka' jsem zatím vždy dopadla dobře, ale bez lékárničky a helmy nikdy nevyjíždím." Hanka tak plní nepsanou úlohu zdravotnice :-)

"Odjakživa mám ráda pohyb, pokud možno v přírodě – hory, skály, lyže, později i kolo. Tuhle partu jsem objevila náhodně, když jsem hledala další spřízněné blázny, kteří nelitují potu a námahy a místo dřepění u bavitelky (=TV) si raději dobrovolně vyrábějí modřiny, boule, různé defekty na kole, nevyčistitelné šmouhy od bláta na bílém tričku a podobně se zušlechťují, a to bez rozdílu věku. Výlety bez tohoto spolku nadšenců si již neumím představit. Kromě zajímavých míst, kam bych nešlapala pěšky, si cením legrace a kamarádů. A úplně nejraději mám při své vrozené lenosti jízdu z kopce, pokud ovšem fungují brzdy..."

Břeťa si na svém pohodlném "houpacím" kole si léčí nemocné klouby, to aby se mohl pokud možno vyhnout silnicím a nemusel si tak odpírat přírodní krásy a horské terény.

Nepatří ani do skupiny drsňáků, ani pohodářů. Má rád výlety za nějakým cílem, pěknou krajinou a pokud možno s příjemným osvěžením. Jako turista i cyklista projel řadu zemí. A hlavně, s Jirkou je vždy dobrá nálada v partě.

Marcela je zastáncem zdravého životního stylu a aktivního pohybu. Kromě kola se věnuje také pěší a horské turistice, aerobiku a lyžování, zkrátka je pořád v pohybu. Uznává lidi, co mají svůj názor a charakter, umí podržet partu.

"Miluji pohyb a ráda poznávám nová místa a zajímavé lidi. Na kole jezdím zásadně 've znamení šneka', a proto se mi daří všechny tyto charakteristiky kloubit dohromady. Co znamená jezdit ve znamení šneka? Šnek jezdí tak, aby z jízdy něco měl. Vše co šnek vyjede nahoru, rozhodně nemusí sjet také dolů! Šnek se nesnaží dojet do cíle jako první, vystačí mu dorazit s úsměvem na rtech. :-))) Všichni co tvrdí, že jsou jezdci pohodáři a nejezdí ve znamení šneka nemají pravdu."

Že jezdit se dá v každém věku dokazuje Jarek zcela nekompromisně. Přestože spolu s Jirkou patří mezi ctěné kmety naší party, tak všem ostatní "mladíkům" nezřídka ukazují svá záda. Jak říká, teprve nyní ve svých nejlepších letech má čas na pořádné výlety a užívání si života.

Turistika a jizda na kole jsou pro mě tím nejlepším odreagováním, jaké znám. Pobyt v přirodě mě pozitivně nabíjí, a proto miluji jízdy na kole po cestičkách mezi loukami a v lesích. Ve společnosti dobrých kamarádů se šlape dobře i do kopce a vydat trochu energie nikdy nezaškodí.

Jelikož dobrovolně dáváme svoji energii při léčení nemocných, potřebujeme se nutně energeticky dobít. A samohyb jakým je kolo a příroda kolem nás, je ten nejlepší zdroj. I když to šlapání jde někdy ztěžka, zážitky z výletů jsou fantastické. Eva má ráda spining a nějaký ten aerobik a Pavel hraje závodně stolní tenis na městské úrovni. Proč jezdit sami dva, když máme tak skvělou partu lidí.

Rád jezdí do přírody poznávat nové kraje a jejich historii, památky, hrady, zámky, kostely. Největším koníčkem jsou šlechtické erby, které fotí a dohledává jejich majitele. Kolo je mu příjemným prostředkem nejen k objevování nových míst, ale i sympatických lidí, a v neposlední řadě i k udržování vlastní fyzičky. V roce 2005 se Ivan odstěhoval do Prahy a na výlety vyráží už jen s rodinou a účastní se pouze příležitostně velkých akcí.