Brody na Bílém potoce 2002

Když celou noc prší, dá se předpokládat, že ráno v lese bude pěkně bahno. A když se k tomu naplánuje trasa údolím potoka, kde nejsou žádné mosty, je to výlet jen pro otrlé. A přesně takhle to vypadalo poslední dubnovou sobotu. Na hlavním nádraží se schází až překvapivě mnoho nadšenců, kterým nevadí "trochu bláta" a ani vytrvalý noční déšť je neodrazuje projet známou trasu přes bezmála dvě desítky brodů v horní části údolí Bílého potoka.

Ještě na hlavním nádraží se potkáváme s druhou partou, která se chystá jet stejnou trasu. Společně se přesouváme vlakem do Níhova. Začátek cesty je po asfaltu. Počasí se zlepšuje a vypadá to, že další déšť již nepřijde. I silnice osychá. Za obcí Křoví najíždíme na polní cestu. Bláto se lepí na kola a nabaluje kolem brzd. Hmmm, bude to asi dost drsné, říkáme si. To nejhorší ale přichází až po sjezdu do údolí Bílého potoka. Noční déšť se podepsal na rozježděné lesní cestě tak, že musíme volit okliku mezi stromy. Následuje pevnější úsek, na jehož konci se k nám připojují dva kamarádi jedoucí z Osové Bitýšky.

A jsou tady - brody. Ty první jsou jen na rozcvičení, relativně mělké. Za chvíli začíná "přituhovat". Vysoký stav vody a zrádné kameny způsobí, že mnozí z nás končí nedobrovolnou koupelí ve studené vodě. Také okolní bahno v cestě rozjeté od lesní techniky u některých brodů komplikuje jejich průjezdnost. Scházíme se na Šmelcovně u hospody a "odborně" hodnotíme svoje zážitky. V další části údolí už můžeme jet jen po zpevněné cestě. Část nejskalnějších přesto volí pokračování přes další brody s konstatováním, "jsme stejně mokří…"

Přestávku máme v hospodě na náměstí ve Veverské Bitýšce, kde se zahříváme horkou česnečkou. Vracíme se kolem Brněnské přehrady a akci končíme u klubu Podivuhodný Hamlet, na místě zimních klubových schůzek brněnských cyklistů.

 Brody o rok později ...