Jeseníky 2002 - Na Rejvíz

Probouzíme se do slunného rána. Nebe je jako vymetené a doufáme, že takové počasí vydrží celý den. Cílem dnešního výletu je rašeliniště Rejvíz, kam se ovšem musíme dostat přes hřeben. Začínáme cvičným táhlým stoupáním na Hvězdu, odkud vede silnice na Praděd. Ten letos v plánu nemáme, ale celou dobu nás bude na obzoru provázet. "Pila" začíná: z Hvězdy do Karlovy Studánky, stoupání a opět sjezd na Vidly, a zase nahoru na Sedlovidelský kříž. Tady opouštíme silnici a dáváme se (cyklotrasou KČT 6074) po vrstevnicové cestě s krásnými výhledy na hlavní hřeben Jeseníků, do údolí Bělé a následně k městu Jeseník. Ještě malý "zub" dolů a nahoru v lesích a sjíždíme úžasně dlouhý kopec do Rejvízu.

Rejvíz je rázovitá horská obec se zachovalými dřevěnými domy. Nesmíme zapomenout ani na sbírku vyřezávaných židlí v místní hospodě, na jejichž opěradlech jsou ztvárněni někdejší obyvatelé. Kousek za obcí se nachází malé rašeliniště se dvěma jezírky. Vede k němu naučná stezka, tou se však musíme vydat pěšky.

Z Rejvízu odjíždíme stále dolů údolím Černé Opavy… Odhadujeme, zda jsme ráno nastoupali takovou výšku, nebo nás pořádné stoupání bude čekat na závěr. Hladká asfaltová silnička nás poněkolika kilometrech přivádí až do Vrbna pod Pradědem. A tady začíná to stoupání. Údolím Bílé Opavy přes Ludvíkov přijíždíme do lázní Karlova Studánka. Dáváme si tradiční lázeňské oplatky v místní cukrárně a stoupáme na Hvězdu. Protože je ještě čas, nabízí se místo přímého sjezdu do Malé Morávky oklika přes Podlesí. Tou si ale pěkně "nabíháme". Po sjezdu se doslova kodrcáme rozbitou asfaltkou, kde ani jízda na horském kole není nic příjemného. Nakonec však sjíždíme po pěkné asfaltce do Malé Morávky.

  Sopky Nízkého Jeseníku
  Do Zlatých Hor
  Rýmařovsko