Jeseníky 2002 - Do Zlatých Hor

Také druhý den v Hrubém Jeseníku nám přeje počasí. Začínáme stejným výšlapem na Hvězdu. Odtud se ale dáváme po vrstevnicové cestě nad Ludvíkovským údolím. Za Vysokou horou následuje sjezd, který končí až ve Vrbně. Přes Heřmanovice je to kousek do sedla nad Zlatými Horami. Na hladké, široké, přehledné a hlavně prázdné asfaltce trháme rychlostní rekordy. Dva nejrychlejší překračují 80 km/h (na horském kole!). Po šíleném sjezdu si dáváme občerstvení v zahrádce na hlavní třídě. Zajímavostí Zlatých Hor je, že toto někdejší hornické město dostalo svůj český název až po roce 1945. Do té doby se psalo počeštěně Cukmantl. Výšku, kterou jsme sjeli teď musíme opět nabrat. O co hůře, musíme ještě výš! Po lesní asfaltce stoupáme vytrvale nahoru. Odměnou nám je výhled daleko přes hranice do Polska. Za Zlatými Horami začíná totiž velká a dlouhá rovina Velkopolské nížiny. Nejlepší výhled se nám naskytl ze skalního útvaru Výrův Kámen.

Přijíždíme k poutnímu kostelu P. Marie Pomocné. Ten byl zcela nově vystavěn v devadesátých letech minulého století na místě původního, který byl jako nežádoucí minulým režimem zničen. U kostela se občerstvujeme a sjíždíme do Heřmanovic a dále údolím Opavice až do Holčovic. A je tu další kopec. Překonáváme sedlo u Jelení, kde je postavená nová dřevěná odpočívka. Na obzoru je odtud vidět Praděd. Přetneme údolí Opavy a stoupáme po úbočí Vysoké hory na Annenský vrch. Na něm se nalézá další poutní kostel, ten je však ve špatném stavu. Je tu také restaurace, při vstupu do níž máme pocit, že vcházíme někomu do obýváku. Každý si dáváme po limonádě, čímž vyprazdňujeme zdejší zásoby. Z Anneského vrchu je pěkný výhled na Bruntálsko. V dáli se rýsuje Uhlířský vrch a Velký Roudný. Vracíme se přes Vysokou horu na Hvězdu, kde povečeříme. Sjezd dolů je krásný závěr dne.

  Sopky Nízkého Jeseníku
  Na Rejvíz
  Rýmařovsko