Jeskyně Rudka a zahradní železnice Drásov

Celou sobotu 4. května svítí sluníčko, je krásné teplé jarní počasí. Předpověď na neděli již tak optimistická není, dešťové přeháňky na celém území. Žel, jeden z pomyslných cílů výletu lze navštívit jen první neděli v měsíci, a tak změna termínu není možná. Třeba to nebude tak strašné, uklidňujeme se. Omyl. Snad žádný jiný výlet jsme nezažili tak deštivý jako tento. Za okny vlaku prší a ostatní spolucestující nás v duchu považují za blázny. Hned po vystoupení z vlaku ve Svitávce hledáme úkryt v nepříliš útulném podjezdu pod tratí. Pořád doufáme, že se mraky nad námi protrhají. Konečně! Vyjíždíme po mokré cestě.

Naším prvním cílem je jeskyně v Rudce u Kunštátu. Jeskyni se také někdy přezdívá "Jeskyně Blanických rytířů". Amatérský sochař, místní občan Stanislav Rolínek, zde zanechal zcela unikátní soubor soch vytesaných do skalního masivu. Kromě soch v jeskyni zde za První republiky dokonce vytvořil nadživotní sochu TGM, která však, narozdíl od jeskyně, nepřečkala úklady války. Součástí areálu je také rozhledna s poetickým názvem Milenka. Na vrcholu věže zjišťujeme, že výhled do krajiny je zřejmě nádherný, leč za naší návštěvy okolí halí jen mraky, valící se nízko nad obzorem.

Déšť nás provází i nadále. Hned po vystoupání z Kunštátu na Rozseč zastavujeme v autobusové čekárně, odkud pozorujeme kolem projíždějící účastníky srazu hadráků Velorex. Černovice - na poslední chvíli před intenzivní průtrží nacházíme další autobusovou čekárnu, která se stává úkrytem před deštěm na více jak hodinu. Přehodnocujeme plány a váháme, zda ještě navštívit druhý cíl - zahradní železnici v Drásově na Tišnovsku. Právě ta je pro veřejnost otevřena jen každou první neděli v měsíci. Už tak intenzivně neprší, vyrážíme. Sjezd údolím potoka Besánku už nepropršel a mraky se trhají.

Soukromou železnici na zahradě svého domku v Drásově si zbudoval pan dr. Jebánek. Jeho příběh začal u neúspěšného pokusu být strojvedoucím lokomotivy, kterým se nestal ze zdravotních důvodů. Jako správný fanda se ale nenechal odradit a zbudoval si vlastní soukromou dráhu za pomoci dalších podobných nadšenců. Je tak zřejmě jediným doktorem práv, který řídí "lokomotivu". Dráha je dlouhá asi jen několik desítek metrů, ale projížďka stojí za to. Rovněž vyprávění o trati pana Jebánka je zajímavé. Při smůle na počasí máme vlastně štěstí, protože, jak se dozvídáme, za pěkného počasí navštíví za odpoledne železnici stovky lidí. Takto máme možnost si vše v klidu prohlédnout.