Jaro na Moravském Slovácku

Vyjíždíme z nádraží v Křižanovicích za chladného počasí, nebe pokrývají nízké mraky. Zahříváme se až ve stoupání na hřeben Ždánického lesa po lesní silničce.

Hned na první zastávce nás čeká překvapení. Na nádvoří dříve přísně tajného, po roce 1989 opuštěného a zdevastovaného vojenského objektu, stojí řada zelených terénních GAZů se skříňovými nástavbami. "Sovětská armáda se vrátila!", napadá nás v první chvíli. Při bližším prozkoumání zjišťujeme, že vozy mají polské značky a nápisy GEOFIZIKA KRAKÓW. Polští geofyzikové s nimi pracují na průzkumu zdejších ropných ložisek.

Po pár kilometrech jízdy na hřebenové silničce sjíždíme do Lovčic. Je zrovna poledne a děti řehtačkami nahrazují zvony - je bílá sobota. Kousek za Ždánicemi nás čeká další stoupání přes Věteřov a Sobůlky, překonáváme další hřebínek a jsme v nížině, následují Svatobořice, pak Milotice u Kyjova. Milotice, to je především zámek vzniklý z vodní tvrze, dodnes obehnaný vodním příkopem. Zámek je nádhernou ozdobou krajiny a jeho půvab dokreslují pávi. Přes návrší s vinohrady sjíždíme do Dubňan, kolem Jarohněvického rybníka k dubňanským búdám a přes další kopec porostlý vinohrady do Mutěnic. Mutěnické sklepy - to je celé městečko, většina sklepů je dobře udržovaná, z venku často s malovanými štíty. Jen kdyby byl kolem větší pořádek.

Pak už následuje poslední úsek cesty lesem Kapánsko do Starého Poddvorova. Přes ovocné sady se dalo projet k větrnému mlýnu u Nového Poddvorova. Dřevěný mlýn chátrá, nenechavé ruce z něj nedávno vybraly vnitřní zařízení a může se stát, že za pár roků úplně zmizí. Mlýn je údajně v soukromém vlastnictví. Plně rozkvetlými sady broskvoní a meruněk sjíždíme do Moravského Žižkova, možná nejnovější obce na jižní Moravě (založena údajně až na konci 19. století) a přes Velké Bílovice na nádraží do Podivína.