Podzimní Bobrava

Ze strnišť zavál studený vítr, po několika dnech se konečně ukázalo na obloze slunce a zalilo podzimem vybarvenou přírodu. Stupnice na teploměru už ale dávala znát, že začal říjen. Naše narychlo svolaná skupina se sešla ve Starém Lískovci, abychom zamířili užít si podzimní přírodu do převáženě listnatých lesů Přírodního parku Bobrava.

Prudké stoupání na kopec nad Ostopovicemi se stal dobrou příležitostí pro rozehřátí. Na protějším svahu se tyčí hradba Bohunického sídliště. Město jsme nechali za zády a přes Nebovidy jsme sjeli strmým sjezdem do údolí říčky Bobravy u Nového mlýna. Dali jsme se proti proudu. Kousek před Spáleným mlýnem se znenadání ozvala rána. Petr prořízl plášť zadního kola a naplnil tak poslední klubový výlet sezóny o příslovečný poslední defekt. Provizorní záplata sice zabrala, ale bylo to tak na návrat. Dále jsme proto pokračovali jen ve čtyřech. Ze studeného údolí jsme si vyšlápli zpátky na sluníčko. Poli u Ořechova jsme dojeli do Silůvek, kde u nádraží začíná modrá značka vedoucí na Hlínu, malou obec na hřebeni Bobravské vrchoviny. Již několik let se hovoří o tom, že zde má vyrůst rozhledna, ale my jsme se museli spokojit s výhledem na kraji pole ze Staré hory. V dáli na obzoru byly vidět chladící věže jaderné elektrárny Dukovany. Modrá značka nás provedla údolím Martálky, nejkrásnějšími partiemi Bobravy nad Ivančice.

Po občerstvení v Ivančicích jsme se otočili zpět k Brnu. Po červené značce jsme se vrátili do Bobravských lesů. Na náladě nám neubralo ani několik povalených stromů přes cestu a vlhko v údolí. Byli jsme zpátky na Hlíně. Severním směrem jsme sjeli do údolí Zlatého potoka. Zlatou barvu však neměl potok, ale spíš zlátnoucím listím zbarvené údolí, stejně jako celý vrch Bučín, přes který jsme se dostali opět do údolí říčky Bobravy. Odtud už je to do Brna co by kamenem dohodil.