Devět křížů

O Velikonocích v neděli se začalo ukazovat, že by se na volné pondělí mohlo vylepšit počasí. Jenže o svátcích byla většina našich kamarádů pochopitelně zaneprázdněna rodinnými povinnostmi, a tak jsme se sešli o desáté v Bystrci "na lávce" jen ve čtyřech. V neděli jsme se dohodli na výletu do lesů na západ od Brna do Křižanovské vrchoviny, která je Brnu nejbližší částí Českomoravské vrchoviny.

Když je pěkně, bývá na cestě kolem Brněnské přehrady procesí lidí. Na Velikonoční pondělí tu naštěstí takový provoz nebyl a tak jsme po cestě podél vody rychle zmizeli v Podkomorských lesích. Silnička se tu z asfaltové pomalu změní na kamenitou a ze široké na úzkou pěšinu. Krizová část nastala na Zouvalce. Tento známý úsek je opravdu na kole nesjízdný, úzká pěšina zde vede místy vysoko nad hladinou a navíc je již léta přerušena v místech chybějících mostků. Nová lávka postavená za Zouvalkou, přitáhla velké množství turistů a právě úsek na Zouvalce brání uzavření pohodlného okruhu pro pěší i cyklisty kolem přehrady. Na hrad Veveří je z lávky pěkný pohled a turistů tu bylo opravdu hodně. Lávka byla obnovena v roce 2003 na místě mostu zničeného za války. Co všechno se musí udělat proto, aby lidé nejezdili tam kam nemají auty dokládá pět mohutných betonových kvádrů před lávkou. Značka zakazující vjezd automobilů by bohužel asi těžko stačila.

Jižní bránou hradu Veveří jsme se dostali na jeho nádvoří. Zatímco na cestě kolem přehrady jsme potkali turistů po málu, na hradě jich bylo o to více. Před pár lety se brány hradu po dlouhé době otevřely veřejnosti a hrad se stal doslova poutním místem. Přeplněné parkoviště pod hradem i cesta před horní branou svědčila o tom, jaký způsob dopravy většina návštěvníků bohužel zvolila. Hrad jsme opustili severní bránou a nabrali směr zelené turistické značky. Za Hvozdcem jsme vjeli do lesů nad údolím Bílého potoka. Až do Javůrku silnička mírně, ale vytrvale stoupala. Dál jsme pokračovali po zelené značce, která se přimkla místy těsně k dálnici D1. Jen málokdo, kdo jede po dálnici tuší, že jen několik desítek metrů od ní vede v lese pěkná lesní cesta. Hluk dálnice do hlubokého lesa doléhá jen nepatrně. Zastavili jsme se v obci Lesní Hluboké. Stojí tady barokní zámeček s kapličkou. V něm sídlí lesní správa, ale zrovna v nejlepším stavu zámeček bohužel není.

Mnozí řidiči z cest po D1 ale budou znát dálniční křižovatku Domašov, která dříve nesla jméno Devět křížů. Skutečně, hned za sjezdem z dálnice, směrem na Velkou Bíteš stojí u silnice devět dřevěných křížů. Jak se zde můžete dočíst na tabuli, starý příběh praví, že na tomto místě se odehrála v 16. století tragédie kvůli nešťastné lásce. Víc nebudeme prozrazovat. U Devíti křížů stojí dnes motorest, ale nevypadal na to, že by tento podnik byl zařízen na cykloturistiku … Z hlavní silnice jsme odbočili do lesa k Přibyslavicím a po silnici jsme se kolem Spáleného mlýna přehoupli na druhou stranu údolí Bílého potoka, do Svatoslavi. Po osvěžení v místní hospůdce jsme nedaleko za Svatoslaví opět zmizeli v lese.

Šotolinová cesta se mírně svažovala do údolí potoka Blahoňůvky. Les tu neuvěřitelně krásně voněl jarem. V údolí se pásly ovce a potůček hlasitě bublal kolem lesní silničky. Zastavili jsme a na chvíli si užívali krásné probouzející se přírody. Blahoňůvka se na konci údolí připojuje do údolí říčky Libochovky, které nás dovedlo pod známý kamenný železniční viadukt u Dolních Louček. Na trati je takovýchto mostů více, na další z nich jsme narazili hned za Dolními Loučkami. Podél říčky Loučky vede sympatická stezka na červené značce. Po ní jsme se dostali do Předklášteří u Tišnova. Zbývala nám necelá hodina do odjezdu vlaku. Udělali jsme si proto ještě malou odbočku k místnímu klášteru Porta Coeli (Brána nebes), který je dodnes funkční (viz stejnojmenný výlet v roce 2002).

Petr se rozhodl vrátit do Brna po vlastní ose kolem Svratky. Zbývající trojice výletníků se vrátila domů vlakem. Ještě od nádraží jsme vyfotili v dáli novou rozhlednu na vrchu Klucanina nad Tišnovem, plánovaný cíl některého z našich dalších výletů.

Hrad Veveří Nad Brněnskou přehradou stojí významný moravský hrad zvaný Veveří. Historie tohoto hradu sahá až do hlubokého středověku, kdy na skalnatém ostrohu nad řekou Svratkou vznikl románský zeměpanský lovecký dvorec. Od 15. stol., kdy se jeho vlastníkem stal první šlechtic, vystřídal hrad bezpočet majitelů a doznal značných stavebních úprav. Hrad byl již v roce 1925 zestátněn. Za 2. světové války zde byla umístěna vojska německé armády, jejichž pobyt hrad, zvláště ke konci války, výrazně poškodil. Po válce sice byla obnovena částečně stálá expozice, ale v 50. letech zde bylo zřízeno lesnické učiliště a od té doby byl hrad uzavřen veřejnosti. V roce 1972 převzalo hrad Vysoké učení technické v Brně a od roku 1999 je hrad v majetku a péči Památkového ústavu v Brně. Dnes na hradě probíhá rozsáhlá rekonstrukce, na jejíž podporu byla vypsána veřejná sbírka.