Po hradech Moravského krasu

V hlubokých lesích Moravského krasu bylo ve středověku vystavěno několik hradů. S mapou v ruce jsme jich napočítali jedenáct! Z mnohých z nich zůstaly do současnosti jen zbytky zdí a hradních příkopů, ale každé z těchto míst má svého genia loci. Tak se zrodil nápad naplánovat okruh po severní části Moravského krasu k některým z těch hradů, které jsme na dosavadních výletech míjeli.

Z vlaku naše početná skupina vystoupila na perónu v Rájci-Jestřebí v údolí Svitavy. Hned v Rájci jsme minuli první památku, sídlo rodu Salmů, zámek postavený ve stylu Ludvíka XV. Do zahrady jsme raději nejeli, neboť už od brány na nás povykoval správce parkoviště, že dovnitř se s koly nesmí! My jsme ale stejně měli namířeno jinam, takže "vřelé" přivítání jsme ignorovali. Po žluté značce jsme dojeli do Petrovic. Na rozdýchání po ránu to je z Rájce pěkný stoupák, který se z údolí vůbec nezdá. Nedaleko od Petrovic stojí u Veselice na Podvrší rozhledna, postavená na stožáru retranslační stanice pro mobilní telefony. Byla právě dobrá viditelnost a tak by bylo škoda nezastavit a nerozhlédnout se. Těch několik desítek točitých schodů za to stálo. Nahoru si vyběhli alespoň Ti, kdo tu nebyli při jednom z červnových výletů. Shora byla v dáli vidět také velká část naší další cesty.

U Nových Dvorů nás mohutná lipová alej dovedla k lesu, kde stojí hrad Blansek. Odložili jsme kola hned u turistické cedulky a vydali se na průzkum. Blansek je poměrně rozsáhlá zřícenina. Na první pohled jsme viděli jen pozůstatky několika opěrných zdí, ale když jsme došli za hradní příkop, nalezli jsme několik zachovalých kusů mohutných zdí. Hrad Blansek je dokládán již od poloviny 13. století, kdy jej založil biskup Bruno nad údolím říčky Punkvy. Hrad už ale zpustlý velmi dlouho a tak ztracen v okolním lese dávno není strážcem údolí jako kdysi. Rozděleni na dvě skupiny - jedna údolím Pustého žlebu a druhá vrchem přes Vavřinec - jsme dojeli do Sloupu. Tady stojí známý barokní poutní kostel a nachází se tu také vstup do ještě známějších Sloupsko-šošůvských jeskyní. Přehoupli jsme se přes kopec v Šošůvce a dostali se do obce Holštejn, kde kdysi stával stejnojmenný hrad.

Holštejn se původně jmenoval Hohlerstein, tedy "dutý". Dříve poměrně mohutný hrad stával na skalním vápencovém ostrohu nad obcí, který padá ze tří stran kolmo dolů. Pod hradem se nachází jeskyně zvaná Hladomorna a je dost možné, že k tomuto účelu byla skutečně využívána. Pod skalou je vstup do této jeskyně, který býval dříve zazděný. Právě, když jsme zde byli skálu u jeskyně zdolávali horolezci. Hrad pochází ze stejné doby jako Blansek. Do dnešních dnů se zachovaly jen zbytky obvodového zdiva. Je odtud pěkný výhled na obec, ze které jsme po lesní asfaltce zamířili do dalšího z kopců. Dostali jsem se tak k Marianínu, na náhorní plošinu Drahanské vrchoviny, které vévodí vysílač Kojál, známá dominanta kraje.

Červená značka nás dovedla do malebného údolí říčky Malé Hané, kde stával další z hradů, Kuklov. Před rokem jsme na místě hradu objevili jen valy a proto jsme tu tentokrát nezastavovali. Za Ruprechtovem jsme odbočili na polní cestu a po trase závodu Merida Bike Tour sklesali do Jedovnic. Už z dáli jsme slyšeli řev motorů ve vysokých obrátkách. Každoročně se tu na rybníku Olšovec konají závody motorových člunů. Všude kolem byla spousta lidí, dlouhá fronta na Kofolu a ohlušující rachot. Nic pro nás. Za Jedovnicemi už zvuk motorů nedoléhal a tak jsme v pohodě dojeli do Rudic k větrnému mlýnu. Pohled na hodinky nás pomalu znejistěl. Chtěli jsme stihnout otevírací dobu na posledním z hradů našeho výletu.

Nový hrad je jediný z hradů v Moravském krasu, který není úplnou zříceninou. Hrad je opravován a přístupný veřejnosti. Do roka se tu koná několik akcí, trhy, rytířská klání apod. Schválně jsme si ale vybrali termín, abychom se těmto akcím vyhnuli a v klidu si mohli prohlédnout hrad. Že se tu nevybírá žádné vstupné nás docela překvapilo. Po točitém schodišti jsme se dostali na ochoz s děly a také do věže, odkud je výhled do údolí Svitavy. V podzemí hradu pod věží je mučírna i s mučícími nástroji. V hradní krčmě jsme se patřičně osvěžili na zpáteční cestu. V září jsou už dny výrazně kratší a byl nejvyšší čas vrátit se k domovu. Sjeli jsme do údolí Svitavy a zpátky do Brna jsme dojeli již za šera.