Velká Javořina

Poslední květnový víkend bylo po oba dny nádherné počasí. Ideální příležitost uskutečnit výlet do Bílých Karpat. Tohle místo jsme chtěli zdolat již před třemi lety, ale tenkrát byla trasa několikrát odložena pro nepříznivé počasí a poté se na ni nějak pozapomnělo.

V neděli ráno se nás shluklo na nádraží ve Veselí nad Moravou devět. Sedm nás přijelo z Brna ranním vlakem a Pavel se Simonou dorazili krátce na to autem. Na kolech jsme se vydali po vedlejších silnicích podhůřím Bílých Karpat. Cesta se vlnila nahoru a dolů až do Velké nad Veličkou. Po krátkém občerstvení v místní hospůdce jsme se vydali proti proudu údolím říčky Velké a Jamného potoka podél četných bývalých mlýnů přestavěných na chalupy. Před námi se objevila silueta dnešního cíle, vysílač na Velké Javořině.

U osady Vápenky nás cesta zavedla do lesa a po zdoláním několika serpentin jsme se ocitli na rozcestí U Kamenné boudy. Stojí tu pěkný altánek, kde se dá odpočinout před hlavním stoupáním. Na Javořinu odtud vede zpevněná cesta, která bývala kdysi veřejnou silnicí. Tu však již vůbec nepřipomíná. Vydali jsme se po ní nahoru. V zatáčce, kde cestu křižuje modrá značka, stálo policejní auto, znamení, že jsme se přiblížili ke státní hranici. Kousek dál začíná přírodní rezervace Javořina, pralesní porost buků, jasanů a javorů, který sahá až na slovenskou stranu. Že přejíždíme státní hranici jsme poznali jen podle tabule u cesty a kolíků zamezující průjezd automobilům. Občané sousedních států tu mají povolen volný přechod hranice, nikde přitom není žádná kontrola dokladů. Na slovenském území udělala cesta kličku a rázem jsme vyjeli na pláň pod vrcholem.

Vrcholu vévodí vysílač a z louky pod ním se nabízí fantastický daleký výhled na Slovácko. Viditelnost nám přála a tak pro polední přestávku nebylo ten den lepší místo. Zvažovali jsme sjet kousek na druhou stranu, k Holubyho chatě, ale protože to by znamenalo ztrátu výšky, nápad se neujal. Sjezd po rozbité cestě dolů nás docela vyklepal, ale zpátky na rozcestí U Kamenné boudy jsme byli za pár minut. Simona s Pavlem se rozhodli vrátit k autu po stejné trase. Ostatní se vydali směrem nad Strání. Trasu jsme dále měli naplánovanou po červené značce na hřebeni. Jenže, stačila chvilka nepozornosti a skončili jsme v Korytné po hřebenem. Zpátky na kopec se nikomu nechtělo a tak jsme se rozhodli pro zkrácení trasy. Ze silnice, kterou jsme pokračovali, se nám ještě několikrát otevřel pohled na Velkou Javořinu.

V podhůří se nachází také město Hluk. V něm, jsme zastavili u goticko-renesanční tvrze. Právě sem umístil spisovatel František Kožík děj svého historického románu "Na dolinách svítá" a podle hlavního hrdiny hejtmana Šarovce se proto někdy této památce přezdívá Šarovcova tvrz, ačkoliv mezi jejími majiteli, jak se dočtete u vstupu do tvrze, nikdy žádný takový nebyl. Sedm kilometrů do Uherského Ostrohu bylo docela nepříjemných. Mezi poli foukal protivítr a cesta vůbec neubíhala. V Ostrohu jsme se napojili na cyklistickou trasu, která je vyznačena až do Veselí nad Moravou zapadlými uličkami s četnými úseky nově vybudované cyklostezky. Vyhnuli jsme se tak hustému provozu na hlavní silnici, kterou bychom jinak museli absolvovat. Ušetřený čas po neplánovaném zkrácení trasy jsme využili k příjemnému posezení na terase restaurace přímo proti nádražní budově.

Česko-slovenská setkávání na Javořině Velká Javořina je s 970 m n. m. nejvyšším vrcholem Bílých Karpat. Těsně pod vrcholem prochází československá hranice. V těchto místech se již od poloviny 19. století scházejí lidé z obou sousedních zemí. Poprvé se tu zřejmě sešli již v roce 1845 u příležitosti prvního vydání Slovanských listů. Později se tu konala různá setkání světská, církevní i politické manifestace. V roce 1945 se na Holubyho chatě pod vrcholem na slovenské straně konal první sjezd česko-slovenské vzájemnosti. V roce 1990 se vrcholu sešly vlády obou republik, aby zde odhalily památník vzájemnosti (pomníčků je na vrcholu více). Od této doby se zde pravidelně v letním období konají slavnosti s folklórním programem.