Křižanovská vrchovina

Letošní jarní sezóna ne a ne začít. Již několikátý víkend po sobě se významně ochladilo a hrozily srážky. Předpověď na sobotu 15. května byla přeci jenom trochu víc příznivá a tak jsme se vydali vlakem na Vysočinu.

Z vlaku jsme vystoupili ve stanici Sklené nad Oslavou, které ale vůbec nad Oslavou neleží, neboť k té se musí ještě pěkný kousek cesty dojet. A právě tím směrem jsme se z nádraží vydali. Hned za Radenicemi se nám otevřel pěkný výhled z Holého vrchu, odkud jsme dlouhým sjezdem sjeli až k hrázi vodní nádrže Mostiště, zbudované na horním toku řeky Oslavy. Před hrází je zákaz vjezdu i vstupu, ale po dohodě se správcem se nám podařilo dostat přes hráz s pečlivě upraveným okolím na druhou stranu údolí. Po silničkách s minimálním provozem kolem rybníků jsme dojeli do Netína. Na návrší nad vsí tu stojí gotický poutní kostel s okružním opevněním. Za kostelem začíná křížová cesta, na jejímž konci jsme našli mohutnou hrobku knížat z Lobkovic vystavěnou z červených cihel, ukrytou za neméně mohutnými stromy.

Po jižním úpatí hřbetu nazývaného Arnolecké hory jsme po silničkách a polních cestách přijeli až do pomyslného cíle naší cesty - města Polná. Cestou jsme museli šlapat proti nepříjemnému západnímu větru, který nás brzdil. Čas na polední pauzu jsme neošidili, ale na cestu ke známému židovskému hřbitovu již nezbyl čas. V Polné se nachází zámek, jenž právě prochází rekonstrukcí. Našli jsme i místní synagogu, která je rovněž opravována. Synagoga stojí mezi nevzhlednými bytovkami, obklopenými naprosto neudržovaným okolím a harampádím.

Z Polné po větru to bylo veselejší. Časovou ztrátu jsme rychle dohnali na silnici. Nad Rudolcem jsme proto zvolnili a vydali se na hřbet Arnoleckých hor. Pokud zrovna nejste v lese, je odtud báječný výhled do krajiny. Dopoledne jsme projížděli obcí Vídeň, teď zase Kyjovem. "Za chvílí budeme v Mutěnicích", žertovala Jana. Právě od Kyjova, z louky plné pampelišek, byl další krásný výhled, tentokrát na druhou stranu k Měřínu. Ano, je to ten jistý Měřín, který znají řidiči z dálnice D1 jako křižovatku na 134. kilometru. Přes lesy a louky jsme stále východním směrem dojeli do Borů. Zbývala nám přibližně hodinka do odjezdu vlaku. Zastávka na Kofolu vyplnila časovou rezervu a podél Těšíkova mlýna jsme pohodově dojeli zpět do Skleného. Začalo právě drobně mrholit, ale to už se nás netýkalo.