Údolí Novohradky a Krounky

První zářijový víkend bylo stále ještě pěkné a teplé počasí. Naložili jsme naše kola na auta a vydali se do oblasti kolem obce Proseč na Litomyšlsku, zvané Mikroregion Maštale. Tato oblast je charakteristická výskytem pískovcových skalních útvarů tvořících půvabná malá skalní městečka ukrytá v lese. Ubytovali jsme se v malém hostinci v Budislavi, obci na východě Maštalí a ještě v sobotu jsme se vydali na malý pěší výlet do nejznámějšího skalního městečka zvaného Toulovcovy maštale. Cyklistický výlet jsme si nechali na neděli.

Ráno byl celý kraj skrytý pod vrstvou nízké oblačnosti skrze kterou se dralo slunce jen velmi neochotně. Náladě to však ani v nejmenším neubralo a všichni jsme se už u snídaně těšili na okružní výlet údolími říček Krounky a Novohradky ve stejnojmenném přírodním parku. Cesta hned za Budislaví se ztratila v lese. Drželi jsme se místního originálního značení cyklotras a i když jsme přejížděli z jednoho okruhu na druhý, nedalo se ztratit. Nutno říct, že některé úseky značených tras mají technicky docela zajímavé pasáže, však jsou také označeny v mapě i terénu vykřičníkem. Jeli jsme krásným lesem přes Vranické údolí, kde je Novohradka ještě malým potůčkem do Boru u Skutče. Za Borem následovala terénní pasáž zpět do údolí, ala pak už jen pěkná asfaltečka údolím Novohradky až místu, kde se připojuje Hradecký potok. Dva kilometry odtud v Nových Hradech nechal jistý hrabě ve stylu francouských letních sídel vybudovat v 18. století nádherný rokokový zámek. Ten v roce 1997 zakoupili manželé Kučerovi a celý jej nechali zrekonstruovat, radost pohledět. Vstupní branou jsme vešli do francouzské zahrady a obdivovali se této stavbě. Uvnitř je nábytkářská expozice, ale my jsme dali přednost vítečné hradní cukrárně.

Údolím Novohradky dále pokračuje pěkná široká cesta. Jeli jsme kolem četných chalup a bývalých vodních mlýnů až se cesta zvedla nad údolí. Na kraji lesa jsme objevili malou barokní kapličku. Od ní se nám už rýsovala na obzoru zřícenina hradu Košumberk. Přijeli jsme k bráně renesanční tvrze, kterou se procházelo ke zřícenině. Od 12 hodin byla polední přestávka. "Výborně, máme ještě deset minut", řekli jsme si a zabušili na bránu. Nikdo nám neotevřel ani po opakovaném bušení. Za chvíli vyšli nějací lidé, ale už jsme se nikoho nestihli zeptat. Čekat celou polední pauzu se nám nechtělo a tak jsme lehce zdolali necelé dva metry vysoký násyp a k hradu si našli cestu sami. Výhled je odtud pěkný. Pod námi dole byl vidět mohutný poutní kostel v Luže, kolem kterého jsme vzápětí jeli.

Po polední přestávce a výborném obědě v restauraci na náměstí jsme se vydali údolím říčky Krounky. Po několika kilometrech jsme sjeli ze silnice a po lesních cestách měli namířeno k hradu Rychmburk. Hrad jsme spatřili přímo na skále před námi. Nevím už, koho napadlo se k němu dostat po způsobu starých dobyvatelů, ale když už jsme se vyšplhali i s koly až těsně pod hradby zjistili jsme, že zadním vchodem se do hradu opravdu nedostaneme a obejít se nedá. Co naplat museli jsme přes údolí dolů a zase nahoru - dvakrát. V hradě je dnes domov důchodců. Po rekonstrukci vypadá velice pěkně.

Vrátili jsme se přes údolí a připojili se opět na maštalské značené cesty, které nás dovedly k další z přírodních památek, soutěsce Pivnice. Vysychající potůček zde vytvořil hluboký kaňon, široký v nejužším místě jen 60 cm. K soutěsce se musí slézt dolů po prudkém svahu. Den se pomalu krátil a dostavovala se únava. Další skalní útvary v Maštalích jsme si nechali na příště a rozjeli jsme se směrem na Proseč. Hluboko v lesích za Prosečí, nedaleko pramenů Novohradky leží u cesty obří mlýnský kámen. Podle pověsti ho sem přinesl mlynář potrestaný tím za poražení jedle, kterou si na tomto místě vyhlédl pro hřídel mlýnského kola. Na místě, kde poté skonal je dřevěný kříž. Zbýval jen dlouhý, táhlý sjezd dolů do Budislavi.

 Toulovcovy Maštale pěšky

Cyklotrasy Maštale Z aktivit sdružení obcí Toulovcovy Maštale vznikl v celém tomto mikroregionu u nás zcela ojedinělý systém značení cyklotras, které zde tvoří hustou síť. Tabulky značení v síti přehledně ukazují vždy nejbližší a následný cíl bez ohledu, po jakém okruhu se k němu turista dostane. Okruhů odlišených barevně je tu celkem devět a součet délek značených úseků údajně dosahuje 140 km. Směrovky a tabulky značení jsou v terénu umístěny na dřevěných kůlech. Tabulky doplňují i přehledné mapy regionu, tytéž mapy jaké lze zakoupit i v papírové podobě, což se vzhledem k charakteru terénu rozhodně vyplatí. Maštale je kraj opravdu krásný, kupte si mapu a zajeďte se sem podívat! S místním značením se určitě neztratíte.