Podél pohraničního opevnění k Zemské bráně

Járova a Martinova skupina / Po ránu se všude kolem naší chaty válela mlha a všichni, kdož jsme se chystali na hřeben, jsme doufali, že se během dne rozpustí, aby nám neunikly pěkné výhledy. Po krátkém a studeném sjezdu do údolí Zdobnice přišlo hned na úvod nepříjemné stoupání k rozcestí na hřebenovce zvané Pěticestí (těch cest se tu prakticky sbíhá šest). My jsme se vydali po jedné z nich východním směrem.

Cestou jsme míjeli řadu bunkrů československého předválečného pohraničního opevnění. U dvou z nich jsme se na chvíli zastavili. Vašek a Martin přitom poutavě doplnili informace o výstavbě celého tohoto monstrózního projektu, který byl nakonec k ničemu. Svažující se silnička nás dovedla až k největšímu objektu, dělostřelecké tvrzi Hanička. Tato pevnost s pěti bojovými sruby z roku 1938 patří mezi nejznámější objekty opevnění. Od roku 1974 byla adaptována jako protiatomový válečný kryt Ministerstva vnitra a rekonstrukční práce zde skončili až v roce 1994! V současné době je Hanička přístupná veřejnosti a část jednoho ze srubů tvoří muzeum s expozicí zbraní, vojenské výstroje a bojové techniky. Prohlídka pevnosti, při níž člověk žasne nad tunami betonu zalitými pod zem, nám zabrala něco přes hodinu a půl. Na obloze se ale mezitím konečně ukázalo slunce, a my, vymrzlí z prohlídky stovek metrů dlouhých podzemních štol, jsme se konečně ohřáli.

Bunkry dál lemovaly naši cestu. Sklesali skoro až k říčce Divoká Orlice, která zde vyhloubila kaňon zvaný Zemská brána. Jenže, začínalo pršet, takže než jsme se dostali k řece, odbočili jsme k chatě Orlická. Právě zde bylo jakési dětské soustředění a tak teplá polévka zbyla jen na některé z nás. V Zemské bráně se přes kamenité koryto řeky klene silniční most, který právě procházel rekonstrukcí a byl neprůjezdný. O kousek níže po proudu jsme se přes říčku dostali pohodlně po dřevěné lávce. Údolí je chráněno jako přírodní rezervace a vede jím od lávky pěkná sjízdná cesta podél řeky, kterou se vydala jen Járova skupina. Ostatní se oddělili a vrátili s Martinem zpátky přes hřeben do Zdobnice.

Podél řeky se dá dojet k přehradě Pastviny, známé rekreační oblasti. Tam jsme měli původně namířeno, ale nakonec zase rozhodlo počasí. Ještě jsme si stačili prohlédnout starý gotický kostel na místě původního kláštera, který dal jméno městu Klášterec nad Orlicí. Sotva jsme však vyjeli, strhla se průtrž mračen a my se stihli na poslední chvíli ukrýt v autobusové čekárně. Po vlhkých silnicích jsme se vrátili bez dalšího zdržování do Zdobnice.

  Po hřebeni Orlických hor
  Na skok do Polska
  Orlické podhůří
  Orlické Záhoří
  Po horách cestou necestou