Orlické Záhoří
Járova a Martinova skupina / Poslední den se zbytek těch, kteří ráno neodjeli spojili do jedné skupiny. Společným pomyslným cílem bylo Orlické Záhoří, údolí divoké Orlice pod severními svahy Orlických hor před polskými hranicemi. Přes hřeben jsme se tentokrát přesunuli po silnici od Říček v Orlických horách. Počasí se nám na cestu opět pokazilo, ale doufali jsme, že nezmokneme. V malé obci Neratov stojí známá zřícenina barokního poutního chrámu, kostela Nanebevzetí P. Marie. Ten začal chátrat když vyhořel po druhé světové válce. V 50. s letech minulého století doba jeho obnově nepřála a tak se na seznam státních kulturních památek dostal až v roce 1989. Když jsme tudy projížděli v roce 1998 byl ještě docela v rozvalinách. V roce 2004 už byly obě přední věže kostela nově opraveny.
Po úplně nové silnici jsme byli rychle v Bartošovicích kde se odpojila skupina těch, kteří do Orlických hor přijeli s Martinem vlakem, aby se přes Rokytnici dostali do Ústí nad Orlicí znovu na vlak. Jára se zbytkem pokračoval do Kunvaldu, městečka proslaveného jako kolébky Jednoty bratrské. V domku Na sboru, kde byl první sbor Českých bratří a škola, jsme se dozvěděli mnoho informací. Nedaleko domku stojí pomník J. A. Komenského. Mohutný strom, zvaný Bratrská lípa prý zasadili Čeští bratři při svém nuceném odchodu ze země už v roce 1547.
Vrátili jsme se údolím Zdobnice k chatě. Cestou jsme potkávali auta našich kamarádů, kteří se vraceli o něco dříve. I přes ne úplně ideální počasí se nám v Orlických horách líbilo a rádi se sem opět vrátíme.
Podél opevnění k Zemské bráně
Po hřebeni Orlických hor
Na skok do Polska
Orlické podhůří
Po horách cestou necestou