Přes šest kopců

Když se v názvu výletu uvede šest kopců, dá se očekávat, že to bude výlet pěkně horem dolem a navíc také, že těch kopců bude určitě víc, než je naplánováno. Sobotní červnové ráno se nás sešlo na srazu v Králově Poli deset, všichni plni očekávání, jaká překvapení nás čekají na trase i od počasí.

Vyjeli jsme směrem na Lelekovice, kde začalo stoupání do prvního kopce pod Babí lom. Aby to stoupání nebylo tak jednoduché, vzali jsme to po zelené značce, tedy pěkně terénem. Následují cesta se vlnila, takže do Černé Hory jsme podle všeho sjížděli už čtvrtý kopec místo druhého :-) Zkrátka, při plánování sem tam nějaká ta vrstevnice uteče. Černá Hora se pyšní vlastním pivovarem, jedním z těch, které nepohltily nadnárodní koncerny. Právě zde probíhaly místní pivní slavnosti a my se jsme se vůbec nezastavili na košt! Za tento zásadní prohřešek se nám bůh Bakchus následně pěkně pomstil. Za Černou Horou jsme opět vyrazili do terénu. Na trase byl další z kopců, Velký Chlum. V lese u cesty jsme narazili na sochu husitských bojovníků, kterou vytvořil Stanislav Rolínek, rodák z nedalekého Bořitova. Po sjezdu do údolí Svitavy následoval další kopec, který měl v původním plánu číslo čtyři. Stoupání z Doubravice na Kuničky a Žďár docela pěkně zvýší tepovou frekvenci. Kolem Petrovic jsme dojeli až na kopec Podvrší u Veselice s rozhlednou. Po vyběhnutí točitým schodištěm a rozhledu do dalekého okolí jsme sezdali, že je právě nejvyšší čas něco pojíst. Ale ouha, pomsta Bakchuse byla krutá. V jedné hospodě byla svatba a o hosty nezájem, naproti za vstupné vyhrávala jen hlučně hudba a nic k jídlu neměli. Pokračovali jsme tedy až do Blanska a scénář s nevlídnými pohostinstvími se stále opakoval, až poslední šancí byla restaurace za nádražím.

Spokojeně jsme pojedli a při tom sledovali černé mraky ženoucí se od Brna. Někteří dostali zprávy, že v Brně prší. Co teď, odjet vlakem? Do Brna je to přeci kousek, tak jedině statečně na kolech. Mezitím se mraky mírně rozestoupily a my jsme po změně plánu, tedy už žádný kopec, ujížděli po cyklotrase údolím Svitavy k domovu. Začalo pršet. Pod Novým hradem se skupina rozdělila. Polovina odmítla setrvat a "déšť nedéšť" uháněla k Brnu. Druhá půlka přečkala několik průtrží a navečer se spokojeně vrátila.