Přírodní park Třebíčsko

V polovině září přišlo pravé babí léto. Bylo to znát i na čilém ruchu, který panoval v neděli po ránu na brněnském nádraží. Lidé s baťůžky i s koly si vyrazili užívat posledních teplých dní roku. Vlak na Třebíč byl také zcela zaplněn lidmi i koly. Měli jsme štěstí a zaplnili poslední volná místa pro kola.

Z vlaku jsme vystoupili ve Studenci, známé uzlové železniční stanici. Tady už nás čekali Vašek s Maruškou. "Po zelené značce, ta vede souběžně s cyklotrasou 5106", zavelel Jára a devět kol se rozjelo směrem na Nárameč. První problém se ukázal hned za přejezdem. Cyklotrasa totiž nezahnula se zelenou značkou, ale pokračovala dále po silnici. Zvolili jsme lehčí terén a po silničce pokračovali na Pozďatín, kde se zelená značka opět připojila k cyklotrase. Už to tak bývá, že žádný výlet se nejede přesně tak, jak se naplánuje a hned za další vesničkou jsme si přidali pár kilometrů navrch. Zajeli jsme si totiž na otočku do nedalekého Budišova, kde na místě bývalé gotické tvrze stojí rekonstruovaný renesanční zámek s barokními prvky. Dnes jsou v něm umístěny zoologické sbírky Moravského zemského muzea v Brně. Vrátili jsme se na původní trasu. Z Náramče jsme se vydali na sever, podél několika rybníků. Kolem cesty rostly jabloně a sladké švestky, hřích by bylo neochutnat. Za Rohy jsme začali klesat lesem dolů do údolí řeky Oslavy u Nesměře.

Silnička Nesměřským údolím proti proudu řeky nás dovedla do Velkého Meziříčí. Město doslalo název právě podle svojí polohy na soutoku Oslavy a Balinky. Nad soutokem stojí zámek, ale žel je v neudržovaném stavu. Avšak město může nabídnout i jiné památky, například pěkné, leč liduprázdné náměstí nebo židovskou synagogu. Přes všechny snahy se nám nepodařilo najít žádnou hospůdku se zahrádkou, takže jsme se nijak dlouho nezdrželi a pokračovali do údolí říčky Balinky. Balinské údolí je opravdu krásné a všechny, kdo ho neznali velice překvapilo. Těch pět kilometrů podél toku uběhlo jako nic. V Uhřínově Jára, coby hlavní navigátor, studoval další cestu. "Za obcí z modré na žlutou a po ní až do Trnavy" informoval skupinu. Odbočku na žlutou do lesa jsme našli celkem snadno a lesní cestou jsme si šlápli do pěkného kopce. "Kopaniny", hlásal název na dřevěné tabuli, poté, co jsme se vyšplhali na vrchol. Že jsme jinde, než kde chceme být, nám došlo v zápětí. Žlutou značku s odbočkou jsme našli zpátky na začátku stoupání. Nevýrazně umístěná šipka nás odkazovala na nenápadnou pěšinu. Zajímavé bylo, že právě tady, v nejméně sjízdném terénu celého dne, jsme potkali nejvíce cyklistů.

Konečně jsme byli zase nahoře na cestě u Nového Telečkova. Dušan se nám pochlubil, že jedna z větví jeho rodiny tu hospodařila od nepaměti a skutečně historii rodu připomíná malý obelisk s lípou za obcí. Sousední obec Hroznatín je zase známá jako rodiště bývalého čs. prezidenta generála Svobody. Desku na jeho rodném domě jsme nalezli snadno. Stále jižním směrem nás polní a lesní cesty dovedly až na okraj Třebíče. Prohlídku města jsme odložili na příště s tím, že do tohoto kraje se brzo rádi vrátíme.

Krajina Třebíčska Přírodní park Třebíčsko se rozkládá severovýchodně od města Třebíče v mírně zvlněné krajině jižní části Křižanovské vrchoviny. Všude v krajině lze nalézt velké oblé balvany či kamenné shluky a ostrůvky, vystupující ze žulosyenitového podloží. Zejména kolem těchto ostrůvků se vyskytují malé lesíky, remízky a jiná zeleň, které společně s četnými rybníky dotvářejí jedinečný krajinný ráz této oblasti. Množství polních cest, silniček nižších tříd a relativně nenáročný terén přímo vybízejí k rekreační cykloturistice s možností kombinace výletů do sousedního přírodního parku v malebném údolí říčky Balinky nebo do údolí Oslavy.