Žďárské vrchy

Byl před námi poslední prázdninový víkend, když jsme se domluvili na sobotním výletu do Žďárských vrchů. Dobrým východiskem je Nové Město na Moravě, kam se dá bezvadně dostat vlakem z Brna. Po ránu se z nízkých mraků sluníčko dralo neochotně, ale na nádraží vládla dobrá nálada, přestože nás hned na úvod čekal slušný výšlap po žluté značce do Studnice. S nadmořskou výškou 784 m je Studnice nejvýše položenou obcí Českomoravské vrchoviny, jejíž součástí jsou i Žďárské vrchy. Na louce u Studnice stojí v poli tři osamocené velké stožáry vysokého napětí na první pohled vedoucí odnikud nikam. Viděli jsme je už z dáli. Tyhle stožáry nesou zkušební vedení pro testování koroze a námrazy a vzhledem ke klimatickým podmínkám na Vysočině je jejich umístění velice příhodné.

Pro Žďárské vrchy jsou zcela typické vrcholky s obnaženými skalisky, vystupujícími nad okolní les, ze kterých je zpravidla pěkný rozhled do okolí. První takové skalisko jsme míjeli hned za Studnicí. Jmenuje se Pasecká skála a rozhled z ní byl opravdu dobrý. Sjeli jsme ke Kadovu a po lesních cestách se dostali k horským osadám Samotín a Blatnice s typickou rozptýlenou pasekářkou zástavbou. Nad nimi se tyčí další z vrcholků Žďárských vrchů - mohutný skalní útvar Dráteničky. Na vrcholek této skály se bez vybavení nedá vylézt a tak jsme jen chvíli pozorovali horolezce zdolávající kolmou stěnu.

Okolo Medlovského rybníka a přes Křižánky jsme se přehoupli na druhou stranu údolí Svratky k dalšímu skalnatému vrcholu. Cesta na Čtyři palice začala do kopce, ale celkem pohodově. Jenže, za chvíli se kopec začal stále více sklápět, cesta zužovat a hlavně z cesty se stalo kamenné moře. Pod vrcholek k turistickému rozcestníku nezbylo než kola donést v rukách ;-) Sama skála na vrcholu se dá zdolat lehce, ale výhled odtud je zarostlý. Lepší výhled byl až o pár stovek metrů dál z vrcholku známého jako Milovické (někdy také Velké) perničky. Na vrcholu rulového skaliska jsou skalní mísy, široké skoro až jeden metr, způsobené zvětráváním horniny. O něco dále se nachází další skalní útvar Zkamenělý zámek. Skutečně připomíná hradní zříceninu a na jeho místě v minulosti údajně stávalo hradiště. To kousek odtud stojí opravdový zámek Karlštejn. Zámeček se stejným názvem jako slavný hrad v Čechách je malá rokoková stavba, která v minulosti patřila rodu Kinských.

Sjeli jsme od Karlštejna zpátky do údolí Svratky a stejnojmenné obce. Po lesních cestách jsme zamířili k nejvyššímu vrcholu Žďárských vrchů zvanému Devět skal. Ve stoupání jsme najednou ztratili Petra. Za chvíli se ukázalo, že přišel o drát ve výpletu. Bez jednoho drátu se dá celkem bez problémů v nenáročném terénu jet, jenže Petr jich má v redukovaném výpletu jen 20, a to už pak jeden chybějící drát může být problém. Inu klasika je klasika. Pod skalní vrchol Devíti skal jsme nakonec dorazili a vyšplhali nahoru, současně s námi i kvanta dalších rozhledu chtivých turistů, dokonce jedni s psíkem "smetáčkem". Byl nejvyšší čas myslet na návrat. Oprava výpletu nás zdržela a tak nezbyl čas zajet ještě k vrcholku Malinské skály. Pokračovali jsme tedy přímým směrem k Fryšavským hájenkám a přes Fryšavu až k Medlovskému rybníku a na Tři Studně. U Třech Studní jsme se chytili zelené značky a parádním sjezdem po lesní cestě jsme zakončili okruh zpátky v Novém Městě na Moravě.