Hřeben Českého lesa

Česko-bavorské pohraničí tvoří obrovskou převážně zalesněnou plochu, které se někdy také říká Zelená střecha Evropy. Hluboké hvozdy Českého lesa vynikají tím, že na rozdíl od sousední Šumavy byly ušetřeny masivnímu náporu turistů. Krajina je tu přitom neméně malebná, jen zde chybí potřebná infrastruktura a také dostatek turistického značení. V lese jsme neustále museli nahlížet do mapy, abychom se neztratili. Celý kraj je významně poznamenán obdobím po druhé světové válce, kdy za doby Želené opony bylo pásmo Českého lesa zcela uzavřeno veřejnosti. Řada bývalých, většinou sklářských obcí zanikla a při našich cestách jsme nalezli jejich pozůstatky. V Českém lese jsme ale nenacházeli jen rozvaliny. V relativně dobrém stavu v nitru hlubokého lesa jsme našli zámeček Diana, dílo známého architekta Santiniho. Jedna skupina měla štěstí a dostala se dovnitř na malou prohlídku jinak nepřístupného zámku.

Uzavření oblasti veřejnosti po dlouhá léta ale na druhou stranu zde pomohlo udržet přírodu tak krásnou a neporušenou. Stopy po bývalých "drátech" se již dnes špatně hledají. Lesní průseky zarůstají a doby neprodyšně uzavřené hranice připomínají jen budovy bývalé Pohraniční stráže nebo památník přestřižených drátů u Rozvadova. Po bývalých signálkách se dnes prohánějí turisté. Nutno říct, že někde to berou cesty podél hranic hodně ostře do kopce a z kopce, takže jsme si v kopcích vyzkoušeli svou fyzičku. Většina se nenechala odradit ani odporně prudkým stoupáním po panelce na nejvyšší bod Českého lesa, vrchol Čerchova. Vedle budov dodnes částečně sloužícím armádě zde stojí kamenná Kurzova věž z níž je fantastický kruhový rozhled na Český les i Chodsko. Rozhledů jsme ale objevili více. Nová věž telekomunikačního operátora sloužící jako volně přístupná rozhledna nad Milířemi nabízí pohled do okolí Rozvadova a rovněž ze zřízeniny Starého Herštejna lze dohlédnou až do Německa.

  Chodsko a Domažlicko
  Podhůří Českého lesa
  Sever Českého lesa (prodloužení)