Sever Českého lesa

Několik z nás, pro které nebyl problém si vzít dovolenou až do konce týdne, se rozhodlo, že si pobyt v Českém lese ještě prodlouží. Byla by přeci škoda nevyužít příležitosti, když už jsme se nalézali tak daleko od domova.

Bylo nás pět. Vydali jsme se na kole z Poběžovic podhůřím Českého lesa směrem k Tachovu až do obce Halže. Toto místo jsme si vybrali jako pro nás celkem výhodné, protože zde bylo možno zajistit přiměřené ubytování v turistické ubytovně U planety a současně leželo v centru oblasti, kterou jsme si ještě chtěli prohlédnout. Strávili jsme tu celkem tři dny.

Hned první den jsme se vydali do Mariánských Lázní. Prošli jsme si známou kolonádu, ochutnali minerální prameny a shlédli představení zpívající fontány. Cestu zpět jsme si zpestřili jízdou přes část Slavkovského lesa. Druhý a třetí den jsme strávili čas ve hvozdech Českého lesa a podívali jsme se také na druhou stranu hranic, kam se žádná ze skupin z Poběžovic nevydala. Využili jsme k tomu přechodu v rámci malého pohraničního styku.

Druhý den ráno pršelo a tak jsme si zkrátili čas čekání velmi zajímavou prohlídkou starého města Tachova. Když se odpoledne vyčasilo, vyrazili jsme na první výlet do Německa přes přechod Bärnau na sever do obce Mähring s rozhlednou v kostelní věži Sv. Anny. Je to jedna z obcí obývaných vysídlenci z českého pohraničí po Druhé světové válce. Právě zde jsme byli překvapeni jak silně je mezi zdejšími obyvateli zakořeněna křivda z poválečného vysídlení a jak je tato křivda mezi nimi ještě stále živena. V kostele mají fresku, kde je vysídlení zobrazeno v živých barvách jako vyhnání z ráje. Z pohledu některých vesničanů, které na nás vrhali, bylo cítit, ze nás tu asi moc rádi nevidí. Ale část z nich se s námi snažila komunikovat a přesvědčit nás o své vstřícnosti. Zřejmě si uvědomovali, že se tato etapa našich dějin musí jíž jednou překlenout. Nutno říci, že lidé na německé straně se k nám chovali velmi slušně.

Druhý výlet do Německa vedl opět přes hraniční přechod Bärnau, ale tentokráte směrem na jih, opět přes lesy k obci Naab a chatě Silberhüte. Domů, na českou stranu, jsme se vraceli kolem Křížového kamene. Hlavním cílem výletu byl nejvyšší vrchol střední části Českého lesa - vrch Havran. Na něm stojí bývalá vojenská věž, dnes již silně zchátralá, neboť se nenašel nikdo, kdo by ji převzal do své péče. A tak turisté riskují, aby shlédli jednu z nejhezčích částí Českého lesa. A vyhlídka odsud opravdu stojí za to. Možná, až jednou tato hláska spadne, tak tu s velkou slávou a neméně velkými náklady někdo postaví rozhlednu novou. Tak už to přece u nás chodí.

Cesta k našim západním sousedům se ukázala velice zajímavou. Německá část je podstatně zalidněnější, a to již přímo od hranic. U nás byly za minulé éry vysídleny a zlikvidovány celé vesnice a několik desetiletí tohoto období se na obrázku kraje hodně podepsalo. Německé příhraničí naproti tomu působilo velmi čistě a upraveně. Na pěšinách v lese bylo znát, ze se zde po generace nic nezměnilo. Směrovky u cest byly stářím zčernalé jakoby se zde zastavil čas. Naopak silnice byly upravené a hladké, měly hodně daleko k těm našim rozbitým. Nejspíš bude ještě dlouho trvat než se vše na naší straně hranice dostane opět do "normálního" stavu. A ještě jeden zajímavý postřeh jsme si z výletu do Německa přivezli. Nikde jsme tu neviděli plevelný bolševník, který je na naší straně hranice v tomto regionu již tolik rozšířen.

Poslední den nám již počasí příliš nepřálo. Probudili jsme se do uplakaného dne a tak jsme již oželeli naplánovanou malou vyjížďku a vrátili se domů, plni dojmů a rozporuplných pocitů.

  Hřeben Českého lesa
  Chodsko a Domažlicko
  Podhůří Českého lesa