Region Cézava

Dvakrát do roka pořádá na cyklistické stezce Brno-Vídeň stejnojmenné sdružení obcí hromadnou akci - symbolické otevírání a zavírání sezóny. Příležitostně se někdo z našich přátel této akce účastní, ale letos jsme se rozhodli spojit ji s naším výletem. Ráno o desáté se na křižovatce u Ronda srotil houf několika desítek cyklistů a celý peloton se vydal po stezce podél Svratky na jih. Záhy se ale roztrhal na malé skupinky, jedoucí každá svým tempem. Cílovou obcí byla protentokrát Blučina. Na plácku za hospodou vyhrávala reprodukovaná hudba a všichni přítomní obdrželi křiklavě zelenou kšiltovku s logem stezky. U stánků se točilo pivo, Kofola a rozléval burčák. Pak začala vyhrávat živá kapela, ke všem přítomným promluvil Libor Šrámek, předseda sdružení obcí kolem stezky a spolu se starostou Blučiny pozvali přítomné na vyjížďku do okolí. Na tu jsme už nečekali a vydali se na další cestu podle vlastních plánů.

Hned za Blučinou jsme si vyšlápli na vrch s příznačným názvem Výhon, který dominantně vystupuje z roviny Dyjsko-svrateckého úvalu. Kopec nemá výrazný vrchol, ale z jeho okrajů se otevírají pěkné výhledy do širokého okolí. Po stejné asfaltové silničce jako jsme se dostali nahoru jsme sjeli i zpátky k Blučině. Po vedlejších silnicích jsme pokračovali kolem bažantnice na Křepice. Pole byla porostlá právě kvetoucí žlutou řepkou a nebýt zlátnoucích stromů, vypadalo by to tu skoro jako na jaře. Kopce kolem Křepic patří morfologicky do Ždánického lesa, západní výspy moravských Karpat. Jsou však většinou holé a tak z nich bývá pěkný výhled do kraje. Z Liščího vrchu se přes vinohrady na obzoru rýsovala typická silueta Pavlovských vrchů, na druhou stranu se dalo dohlédnout až k Brnu.

Na vrchu Čertoraje nad Křepicemi jsme se zastavili na místě zvaném Novosady. Stojí zde nedokončený památník, který měl připomínat zahájení osvobození Brna Rudou armádou pod vedením maršála Malinovského. Ten údajně měl právě odtud řídit celou vojenskou operaci. Historický fakt ovšem není potvrzen. Z plánovaného velkolepého památníku jsme na místě nalezli jen chátrající budovu s obří železnou konstrukci a zasypanou zemljanku. Obec nemající na dostavbu památníku peníze se několik let snaží jej bezúspěšně prodat či pronajmout. Když jsme sem přijížděli, nepříjemně se zatáhlo a ochladilo. Od památníku jsme tedy pokračovali rychle k Těšanům. Slunce se sice vrátilo na oblohu, ale nijak výrazně se neoteplilo. Návrat k Brnu jsme absolvovali dobrovolně v rychlejším tempu. U Rajhradic jsme se opět dostali na trasu stezky po které jsme ráno opouštěli Brno, okruh se uzavřel.