Chřibské lesy

Na výlet do Chřibů jsme se chytali už delší dobu. Přípravu výletu nám trochu komplikovalo nalezení vhodného spojení. Nakonec jsme zvolili spěšný vlak do Kyjova a to znamenalo zdolat prvních pár kilometrů výletu ve zvlněném podhůří Moravského Slovácka. Teprve za Vřesovicemi jsme vjeli do lesa a hned začalo příkré stoupání k hradisku sv. Klimenta. Toto návrší bývalo obydleno už v pravěku, později zde v době Velkomoravské říše stávalo hradiště a kostelík, ve kterém měly být údajně přechovávány ostatky právě sv. Klimenta než byly přeneseny do Říma. Dřevěný kostelík zde stojí i dnes a je tu také zvonkohra, která při úderech do zvonků ve správném rytmu přehraje tóny písně "Hospodine pomiluj ny". Od sv. Klimenta je to kousek na vyhlídku zvanou Kazatelna. Výhled ze skalky nás ale zklamal. V létě je zarostlý. Výhled do údolí Kyjovky a k hradu Cimburk jsme nalezli až o kousek dál. Po červené značce jsme sklesali dolů ke státní silnici č. 50, která přetíná celé Chřiby napříč.

Dlouhý sjezd pod Holý kopec dával tušit, že jsme pořádně ztratili výšku. V Kamenné studánce jsme doplnili vodu a začali zpátky nabírat výškové metry až k hradu Buchlovu. U hradu se nám naskytl typický obrázek všech tuzemských známých hradů a zámků - spousta aut, autobusů, předražená restaurace a mraky lidí. Na hradě jsme tedy zašli jen na nádvoří a raději pokračovali zpátky do lesů. V Chřibech je několik osamělých skalních útvarů. Za Zikmundovským statkem stojí jeden takový a jmenuje se Buchlovský kámen. Mohutný šutr jakoby v lese zahodil nějaký obr. Z louky od lesa je pěkný výhled nad Staré Hutě.

Po červené značce jsme se dostali na hřebenovou trasu a po silničce dojeli na rozcestí Vlčák se stejnojmennou hájovnou. Písčitá cesta odtud dále pokračovala pod Brdo, nejvyšší vrch Chřibů, kde na podzim předchozího roku byla otevřena nová rozhledna. Na rozdíl od mnoha jiných, nově vybudovaných, to není žádná "bétéeska" nebo dřevěná věž, ale pěkná kamenná stavba, kde prodávají i malé občerstvení. Rozhled z věže na Chřiby i na Hanou je odtud fantastický. Dojem nám ale zkazila pevná okna se špinavými skly a odlesky nepříznivými pro fotografy. Kousek cesty na Vlčák jsme se vrátili po stejné trase. Odtud nás pak čekal sjezd dolů do Starých Hutí, staré sklářské obce, kde byla další příležitost k osvěžení v horkém dni. Opět jsme přejeli hlavní silnici a přes Stupavu jsme sklesali ke Koryčanské vodní nádrži. Na návrší nad nádrží stojí rozsáhlá zřícenina gotického hradu Cimburk, kterou opravuje Klub přátel památek. Hradní věž s vyhlídkou byla právě celá v lešení a nepřístupná, ale prohlídka hradu i tak je zajímavá.

Pořád jsme ještě měli více jak hodinu času do odjezdu vlaku a předpovědi s horšícím se počasím se naštěstí nenaplnily, spíše naopak. Zajeli jsme se tedy podívat ještě ke skále zvané Kozel, dalšímu obřímu kameni uprostřed chřibských lesů. Kozel je oblíbený horolezecký terén a také jsme tu horolezce na skále viděli. Pak už zbývalo jen sjet klikatící se silničkou do Koryčan a nádraží do Nemotic.