Drahanská vrchovina

Sluníčko nám v září přálo. Bylo by škoda tak pěkného počasí nevyužít. Jenže, když svítí sluníčko ještě to neznamená, že je také teplo a na výletě přes Drahanskou vrchovinu, kam jsme se vydali v polovině září, se to opět potvrdilo.

Z ranního vlaku jsme vystoupili v Prostějově. Městem jsme jenom projeli na severní předměstí, kde jsme se napojili na stezku podél říčky Hloučely, která nás dovedla do Mostkovic. Nad nimi je na říčce zbudovaná mohutná kamenná hráz vodní nádrže Plumlov, sloužící dnes k rekreaci. Hned nad ní je hráz další nádrže, Podhradského rybníka. Na vršku nad ní se tyčí 35 m vysoká budova Plumlovského zámku ze 17. století. Z původně zamýšleného čtyřkřídlého barokního paláce bylo postaveno jen jedno křídlo. Ze strany od rybníka má zámek tak trochu tvar paneláku, ale z druhé strany zdobí stěnu sloupy. Zámek je v rekonstrukci. Plumlov leží prakticky na úpatí Drahanské vrchoviny. Její jihovýchodní okraj zabírá vojenský prostor. Přes jeho severní cíp vede Repešským žlebem cyklotrasa, kterou se dá údolím vystoupat až do nejvyšších partií vrchoviny. Když jsme za Repechami vyjeli až na vršek, foukal tu silný a studený vítr. Není divu, že v tomto kraji dříve stávalo několik větrných mlýnů.

Za rozcestím u Bílého kříže jsme opět zmizeli v lese. Cesta nás prudce svedla dolů do Baldovce, malé rekreační osady. Občerstvení v místním kempu bylo uzavřené a tak jsme se rozložili v závětří na krásně zelené louce hned za kempem. Údolím potoka Bílé Vody jsme jeli k Holštejnu, když tu náhle čelo skupiny zastavilo. "Brod", ozvalo se zepředu. Projet si opravdu nikdo netroufl, na to bylo trochu chladno a tak jsme oba brody lesní pěšinou raději objeli. Těsně pod Holštejnem Bílá Voda mizí v mohutném krasovém propadání. Okolo něj bylo spousta bahna a odpadků, bylo vidět, jak vysoko po nedávných deštích voda sahala.

V Ostrově u Macochy mezi zástavbou rodinných domků stojí starý kamenný mlýn. Je veřejnosti nepřístupný, ale má vrtuli, to dnes nemívá každý, a je celý pěkně opravený. Z Ostrova jsme se dali lesem na Kortvrdovice, odkud jsme klesli do Rakoveckého údolí. Pořád to bylo nahoru a dolu napříč údolími. Od Rakovce na Proklest po zelené nahoru, pak dolů do Bukovinky, nahoru na Lhotky … V Ochozi a za ní jsme se postupně rozjeli podle bydliště na opačných částech Brna.