Litenčická pahorkatina

Po dlouhé zimě, která se zdála být nekonečná, přišlo konečně jaro. Už dlouho dopředu hlásili v předpovědi celý slunečný víkend. Ideální příležitost vyrazit na první jarní výlet. Do terénu jsme se ještě neodvážili, přeci jenom sníh se držel i v nížinách dost dlouho a půda byla rozměklá. Naplánovali jsme si tedy okruh převážně po zpevněných cestách do kraje na jihu Hané, do zalesněných vršků zvaných Litenčická pahorkatina.

Motorák nás dovezl do Brankovic. Ještě poslední dohuštění kola a už jsme mohli vyjet. Krajina na Hané je typicky mírně zvlněná a zalesněné úseky jsou spíše výjimkou. Obavy z nepříjemného větru se ale nenaplnily. Projížděli jsme četnými alejemi lemujícími silnice. Stromy v alejích byly holé, příroda se ještě ze zimy nestačila vzpamatovat, jen pole se začínala zelenat. První zastávku jsme si udělali u větrného mlýna v Kunkovicích. Za rok a půl, co jsem tudy naposledy projížděl přibyla navenek pouze nová okna. Možná se časem dočkáme i té vrtule, která by z kruhové věže udělala opravdový větřák. Hned za Kunkovicemi se Janě vyplnil i nepsaný podtitul prvního jarního výletu "za prvním defektem"

Haná byla dříve krajem bohatým a tak skoro v každé obci najdete nějaký zámeček. Řada z nich je dnes zchátralých, ale některé se podařilo v posledních letech opravit a stojí za to se k nim podívat. V Litenčicích bylo podle nové střechy a oken poznat, že taková rekonstrukce právě probíhá. To o pár kilometrů dále v Hošticích je už zámeček několik let opravený. Krásnou kaštanovou alejí jsme vjeli do lesa. Cesta se vlnila na všechny strany. Ve strouze kolem ní se ještě držely zbytky sněhu. Dostali jsme se na severní stranu lesnatého hřebínku do Morkovic, k dalšímu opravenému zámečku. Jiný zámeček v nedalekých Pačlavicích zatím takové štěstí neměl, v domě sídlí kde kdo a je ve špatném stavu.

Nad Lhotou jsme se po lesní pěšině dostali k upravené lesní studánce Zdravá voda. Spočinuli jsme chvíli na louce a nasávali paprsky teplého jarního slunce. Cesta podél lesa nám dala za pravdu, proč jsme se ten den nevydali více na nezpevněné cesty. Byla měkká, ale naštěstí za chvíli jsme byli opět na lesní silničce. Nějakých sto metrů do výšky nás dělilo od nejvyššího kopce v okolí zvaného Hradisko. Na vrchu stojí hned dvě telekomunikační věže, bohužel ani jedna není přístupná. Výhled do krajiny se otevřel opodál z kraje lesa pod věží. Na obzoru se z něj rýsují pohoří Chřiby a Ždánický les. Viděli jsme v dáli i oba větrné mlýny, ten ranní v Kunkovicích a ten druhý ve Chvalkovicích, ke kterému jsme právě měli namířeno. Už z dáli bylo vidět novou střechu. Jeho rekonstrukce pokročila mnohem dále než Kunkovického a oknem bylo vidět, že tento mlýn nepostrádá ani vnitřní vybavení. K nové střeše chybí zase jen ta vrtule. Čas se krátil a pomalu jsme začali pomýšlet na návrat. Dohodli jsme se, že prohlídku tvrze Nové Zámky v Nesovicích si necháme na příště a jeli jsme rovnou na dřívější vlak. Neujeli jsme nijak závratně moc kilometrů, ale o ty nešlo, vždyť jsme jeli hlavně přivítat jaro.