Náměšťsko

Na začátku září bylo překvapivě lépe než o prázdninových měsících. Stejně jako o rok dříve jsme se chtěli vydat na Třebíčsko, jen druhým směrem od města. Už při příjezdu k hlavnímu nádraží nám ale začalo být jasné, že něco nebude v pořádku. Před nádražní budovou stál autobus s nápisem Náměšť nad Oslavou. Na trati byla, k našemu nemilému zjištění, náhradní přeprava. A to jsme si den předem vlak ověřovali na internetu v elektronickém jízdním řádu, jenže ten, jak jsme poté pochopili, neregistruje ani dlouho plánované výluky. Jedinou možností bylo rychle vymyslet alternativní trasu. Ovšem, jak ale naplánovat během pár minut výlet s mapou, jejímž středem byla Třebíč a výluka začínala kus za hranicí mapy? Naštěstí, v cípu mapy byly také dvě stanice žďárské trati, takže o začátku i konci náhradního výletu bylo rázem rozhodnuto.

Vlak, který odjížděl z Brna nedlouho poté, co jsme se rozhodli pro změnu, vysadil naši šestici v Ořechově. Dali jsme se směrem k rybníkům, kde jsme zahnuli do lesa. Lesní cesta nás vedla k Jabloňovu, za nímž jsme podjeli dálnici a za chvíli nás čekal pěkný sjezd do údolí řeky Oslavy k Eliášově myslivně. Cesta údolím je velmi pěkná, vine se po loukách lemovaných zalesněnými svahy. Pod Tasovem cesta rázem končí u Radkovského mlýna. Jeho nový majitel cestu údolím přehradil. Před dvěma lety jsme tu tlačili kola přes hrad Dub, letos jsme se pokusili o zdolání z druhé strany. Za lávkou ovšem následoval úsek přenášení přes skalky a kořeny. Po pěšině lemované kopřivami jsme vyjeli z údolí do Kamenné. Ocitli jsme se v typické krajině Třebíčska, jejíž kolorit tvoří pole s četnými lesíky, rybníky a roztroušenými syenitovými skalkami. Těsně poté, co jsme přejeli státní třiadvacítku jsme si udělali polední zastávku u motorestu Na vyhlídce. Zvěřinovému guláši a klobásám někteří neodolali.

Po příjemném posezení jsme pokračovali dál jižním směrem k Okarci, za nímž jsme začali klesat k Hartvíkovicím. Na strmé skále nad údolím řeky Jihlavy kdysi býval hrádek Kokštejn, někdy také Kopfštejn nebo Kupfštajn, který údajně stál na stráži panství třebíčského kláštera. Dnes je toto místo 50 m nad hladinou Dalešické přehrady a z místa hradu je krásná vyhlídka, zvaná Wilsonova. Dále za údolí jsme již nepokračovali, Kokštejn byl pomyslným místem obratu. Jeli jsme východním směrem po silnici, až nás před Kladeruby svedla alej vzrostlých buků k pěkně opravenému lesnímu loveckému zámečku. Po zelené značce jsme se dali nad údolím Oslavy a posléze sjeli ke Skřipskému mlýnu. Tudy jsme projížděli i na jarním výletě. Úsek těsně kolem řeky nebyl ani tentokrát o mnoho sjízdnější a kola jsme museli opět přenášet.

Severně od údolí leží Kralice nad Oslavou, které světově prosluly středověkou tiskárnou Jednoty bratrské, jejíž nejvýznamnějším tiskem byla Bible kralická. V obci je dnes muzeum této významné kulturní památky a hned vedle se nachází i zbytky gotické tvrze v níž byla tiskárna umístěna. Lesy severně od Kralic jsme pokračovali stále na sever. Za Jestřabím jsme opět přejeli dálnici a dojeli do Osové Bítýšky. Zbývala nám necelá hodina do odjezdu vlaku, kterou jsme strávili v předzahrádce hospody na návsi. Nakonec jsme všichni spokojeně konstatovali, že výlet se povedl i v náhradní trase.