Vinohrady, vinohrady, …

Když přijde babí léto, dává nám příroda tušit, že konec sezóny se už nezadržitelně blíží. Je to ale také čas, kdy u nás na Moravě dozrávají hrozny a přichází čas jejich sběru. "Vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte …" zpívá se v jedné moravské písni. A právě mezi vinohrady v době vinobraní jsme se již potřetí společně vydali.

Letošní počasí nám na výlet přálo. Už ráno na nádraží v Brně bylo příjemně a tak hned po vystoupení z vlaku v Šakvicích začali všichni odkládat teplejší oblečení. Dali jsme se po značených vinařských stezkách k Hustopečím, poté kousek po hlavní silnici a už jsme jeli mezi vinohrady. V nich právě panoval čilý ruch, všude naplno probíhal sběr, neustále nás míjela auta a traktůrky s vozíky plnými hroznů. Jen za tu chvíli, co jsme poseděli u odpočívky pod košatým stromem nedaleko Velkých Pavlovic, první vinařské obce po cestě, jich kolem nás projela nejméně desítka. Na trase jsme měli několik vyhlášených vinařských obcí, tou další byly Bořetice, o měsíc později zvolené Obcí roku. Vinné sklepy tu za obcí vytvořily malé městečko a místní vinaři si zde z recese založili Svobodnou spolkovou republiku Kraví Hora. Mezi sklepy probíhal čilý ruch, všude bylo vidět bedýnky s hrozny. Neodolali jsme a v jenom otevřeném sklepu jsme si ze džbánku dali na decentní ochutnávku malou sklenku burčáku.

Tradičním místem našich zastávek je Vrbice, nejvýše položená obec v regionu. Však také stoupání z Bořetic nám dalo pěkně zabrat. Pro Vrbici jsou typické velikostí nenápadné sklípky s kamenným obkladem a cihlovými lemováním. Podle všeho se nejedná o dlouhou historickou tradici, styl prý vznikl uměle v minulém století, ale ujal se a stal se pro Vrbici charakteristický. Polední přestávku jsme si udělali před sklípkem našeho známého Milana. PET lahve v batůžcích se pomalu plnily dobrou Müllerkou. Z Vrbice jsme sjeli do Čejkovic. Zdejší Templářské sklepy jsou vyhlášené, ale my jsme měli namířeno spíše mezi sklípky drobných vinařů, které mají svou neopakovatelnou poetiku.

Nad Starým Poddvorovem stojí dřevěný mlýn. Ještě před lety byl v žalostném stavu, bez vrtule a děravý. Ale nyní dostal novou podobu, za přispění "evropských" peněz byl opraven. Nyní vypadá opravdu velice pěkně. Poddvorovský větřák je tzv. německého typu, kdy se otáčí za větrem celý mlýn. Podobný stojí i v nedalekých Kloboukách. V obci pod mlýnem, u výkupny stály, na obě strany silnice dlouhé kolony traktůrků s přívěsy plnými hroznů. Poddvorov jsme jenom projeli a zastavili jsme se až na kraji Moravského Žižkova. Ve sklípku u pana Maršálka jsme se už stavovali před dvěma lety. Mnoho času už ale nezbývalo, doplnili jsme proto jen zbylé prázdné láhve a urychleně jeli na vlak do Podivína.