Dobývání Bouzova

Výlet k hradu Bouzovu pro nás nebylo tak úplně jednoduché připravit, abychom přitom nemuseli jet auty, neb od obou hlavních tratí s přepravou kol je hrad poměrně vzdálen. Trasu jsme nakonec vymysleli po místních silničkách a vzhledem ke vzdálenostem bez zbytečných zajížděk. Překvapivě se nás v teplý červnový víkend sešlo poměrně málo. Od vlaku v Moravské Chrastové nás do kopců ke Křenovu vyrazilo jen pět.

Provoz na vedlejších silnicích byl téměř nulový a cesta rychle ubíhala. Jen s malým občerstvením v Městečku Trnávka jsme se ubírali přímo k hlavnímu pomyslnému cíli dne. Bylo nádherné počasí. Pole v údolí Třebůvky byla poseta vlčími máky a vzduch byl prosycen atmosférou začínajícího léta. U Bezděkova jsme poprvé uviděli hrad Bouzov. Nejeli jsme k němu přímo, ale oklikou přes les. Nahoru jsme se pěkně zapotili. Pak se hrad objevil podruhé a to už jsme byli skoro na jeho úrovni. Projeli jsme stejnojmennou obcí pod hradem a stanuli před hradní branou. Všude bylo plno lidí, především svatebčanů. Svačili jsme a pozorovali ten mumraj, focení novomanželů, hemžení jak v mraveništi. S dlouhou prohlídkou hradu jsme určitě nepočítali. Z mnoha okruhů jsme si mohli vybrat jen jeden a navíc raději kratší, zvolili jsme proto prohlídku věže Hláska. Avšak, i návštěva věže, z níž je krásný rozhled do okolí, je spojena s výkladem. Viděli jsme třeba místnost pro výkon práva útrpného, sbírku kachlí a nebo místnost hlásného i s jeho hlásnou troubou. Rozhlédli jsme se do kraje a shora pozorovali cvrkot na nádvoří. Poté nadešla chvíle pro návrat.

Obrátili jsme směr a o něco jižnější trasou se vraceli lesy Zábřežské vrchoviny až do Boskovické brázdy. V Jevíčku jsme si dopřáli posledního občerstvení a pak už jsme mířili do Velkých Opatovic, odkud nám k vlaku v Letovicích zbývalo překonat poslední hřeben. Dojeli jsme krásným sjezdem údolím Třebětínky až k nádraží.

Pohádkový hrad Uprostřed lesů Zábřežské vrchoviny stojí hrad Bouzov, vděčný cíl turistů a romantiků. Je jako vystřižený z pohádky. Již z dáli je vidět silueta jeho věží čnících z lesů. Historie hradu sahá do 14. století. Tak jako jiné hrady i tento často měnil své držitele. Jedna z verzí praví, že se právě v jeho zdech narodil český král Jiří z Poděbrad. Na sklonku 17. století se však hrad a s ním celé panství staly majetkem Řádu německých rytířů, který jej vlastnil až do pohnuté doby Druhé světové války, po níž přešel do vlastnictví státu. Svou nezaměnitelnou podobu získal hrad v romantizující přestavbě na přelomu 19. a 20. století s cílem zpřístupnění veřejnosti. Bouzov patří bezesporu mezi nejkrásnější, návštěvnicky nejzajímavější a současně nejfotogeničtější středověká sídla u nás.