Politaví

V neděli ráno u vlaku směrem do Kyjova bylo rušno. Věděli jsme, že vlak, kterým se chystáme na výlet, má omezenou kapacitu pro přepravu kol, ale říkali jsme si, že to není zase tak častý směr a sami kola do vlaku vzorně poskládáme. Jenže, na perónu čekala náhradní souprava, která neměla kapacitu ani pro nás deset, ale dokonce se týmž vlakem chystala cestovat další početná skupina výletníků s koly do Chřibů. Nakonec, díky pochopení ze strany pana vlakvedoucího, vše dobře dopadlo a už jsme si to pádili vlakem na východ od Brna. Ještěže zpátky jsme měli celou cestu připravenou po vlastní ose. Dobrou náladu při cestě vlakem udržoval Jirka svým neuvěřitelným příběhem z cyklistického zájezdu, kterým bavil kromě nás i celý vlakový oddíl.

Byla právě polovina července a už od rána dávalo slunce znát, že léto je na svém vrcholu. Sluneční paprsky alespoň trochu ochlazoval příjemný vítr, který nás ovanul hned po vystoupení na nádraží v Nemoticích. Vydali jsme se podél trati proti směru vlaku zpět do Brankovic. Jimi protéká od východu na západ říčka Litava, mířící dále do roviny Dyjsko-svrateckého úvalu. Dala jméno celému regionu na sever od Ždánického lesa a pro nás se stala vodítkem výletu po četných památkách na východ od Brna. Cestu jsme se snažili vést co nejvíce mimo hlavní silnice, bohužel jak jsme záhy zjistili uprostřed pole, do sousedních Nesovic jsme byli nuceni jet kousek rušné hlavní silnici.

Nové Zámky v Nesovicích jsme o rok dříve na jarním výletu vynechali s tím, že někdy, až bude více času, si zámeček prohlédneme. Nevyšlo to, brána památky byla zavřená, takže i pro tentokrát jsme se za zdi renesanční tvrze nedostali. Krajina na jihu Hané je zvlněná, rozlehlá pole střídají pouze malé lesíky. Přes ně jsme se přehoupli do Bučovic, kde je další ze zámků, kterých se v tomto dříve bohatém kraji nachází nemálo. Právě dozrálé "špendlíky" kolem cesty lákaly k utržení, kupodivu jejich konzumace s následnou zastávkou na doplnění tekutin s nikým nic neudělala.

Chytli jsme se zelené značky a cestou plnou výhledů jsme dorazili ke kapli na poutním místě s neobvyklým jménem Lutršték, u níž je i pramen s chladnou, avšak poměrně železitou vodou. Další kaple, zasvěcená sv. Urbanovi, se nachází jen o pár kilometrů dál, na sousedním kopci. Je od ní krásný výhled na Slavkov u Brna. Postavena byla podle návrhu známého architekta D. Martinelliho, jenž vtiskl také podobu zámku stojícímu dole ve městě, kam jsme odtud serpentinami sjeli.

Slavkov proslavila hlavně nedaleká napoleonská bitva. Prošli jsme si centrum a okolí zámku, doplnili tekutiny v restauraci na náměstí a zajistili nezbytná turistická razítka. Slavkov sice nese přídomek "u Brna", ale domů ještě zbýval docela kus cesty, proto jsme vyrazili dál podél toku Litavy. V Hruškách byla velká sláva. Světil se zde zcela nový moderní kostel a na návsi bylo posvícení. Muzika vyhrávala a místní mladíci a dívky v lidových krojích nám nabízeli koláčky a cukroví. Byl by to příjemný závěr výletu. Nacpaní sladkostmi jsme ale pokračovali mezi poli do Újezdu u Brna a do Měnína, kde se Litava stéká s Říčkou. Tady už se Litavě říká také Cézava a nikdo vlastně přesně neví, který z názvů je ten správný, zřejmě oba. Bylo pozdní odpoledne, když jsme po cyklostezce od jihu přijížděli do Brna. Na soutoku Svratky a Svitavy jsme se tradičně začali rozdělovat.