Hanácké Slovácko

Stejně tak jak před rokem, nechalo na sebe jaro dlouho čekat. Sněhu jsme si opravdu užili dost a tak jsme se všichni těšili na první trochu solidní počasí pro cyklistický výlet. Druhý dubnový víkend jsme se konečně dočkali. Zatímco jinde se ještě lyžovalo, v okolí Brna už sníh opadl a jižní Moravu sužovaly povodně. Půda stále ještě nebyla dost suchá a proto nakonec padla volba na výlet do Ždánického lesa a kraje kolem, většinou po zpevněných cestách.

Ráno cestou na nádraží bylo ještě chladno a všichni přijeli pěkně zachumlaní, ale slunce na obloze dávalo tušit, že se oteplí. Naložili jsme kola do motoráku směr Nesovice. Od nádraží nás na úvod pro zahřátí čekalo první stoupání a to hned na nejvyšší bod výletu. Tím bylo rozcestí U Slepice na hřebeni Ždánického lesa. Za dobu našich výletů se poprvé sešlo více účastnic než účastníků, ale vskutku tohle rozcestí nebylo vybráno záměrně :-) Odtud jsme sjeli údolím potoka Jordánku do Lovčic. Zde se naše skupina se pojednou roztrhla, část zůstala ve vsi opravovat první jarní defekt. Cesta mezi poli přes Ždánice a Archlebov byla neustále vzhůru a zase dolů. Kopce nebyly dlouhé, ale o to strmější a pro některé zjara nerozježděné náročnější. Za Dambořicemi jsme najeli na zemědělskou silničku, která nám významně zkracovala cestu ke Kloboukám, jenže ta uprostřed polí končila na polní cestě. Vzhledem k tomu, že kopírovala tok potůčku, měli jsme po deštích a tání oprávněnou obavu, aby nebyla zaplavená. Začátek cesty byl pěkný, suchý a většina účastníků na trekových kolech nijak neprotestovala nad kvalitou povrchu. Znenadání jsme se ale ocitli na kraji jezera na zaplaveném poli, jenž cesta těsně kopírovala. Ještě před týdnem zde jistě stála voda i na cestě a neměli bychom se kudy vyhnout. Dvěstěmetrový úsek jsme ale nakonec zdárně překonali poměrně bez úhony a dojeli na okraj Klobouk.

Na návrší nad Klobouky u Brna stojí starý dřevěný mlýn tzv. německého typu. U těchto mlýnů se otáčí za větrem celá budova, tedy ne pouze střecha s vrtulí. Na místě původního mlýna, jenž na konci války vyhořel, sem skupina nadšenců převezla jiný mlýn stejného typu z Pacetluk na Kroměřísku a kompletně jej zrekonstruovali. Mlýn je otevřený až od května, ale nám se podařilo domluvit si přesto jeho prohlídku dříve. Pan Svoboda nám velice pěkně povykládal celou historii mlynářství v kraji a také příběh současného větrného mlýna. Provedl nás celým větřákem a přiblížil mlynářské řemeslo. Připojil k tomu i nějakou notičku. Z Klobouk to po hřebínku není daleko do Borkovan. Bylo právě týden před Velikonocemi a v místní škole probíhala výstava proslulých borkovanských kraslic. Výstavu jsme si se zájmem prohlédli všichni, nejenom dívčí část skupiny. Co kraslice, to malé umělecké dílo. Měli jsme možnost vidět i ukázku jejich výroby.

Z Borkovan jsme pomalu sjeli do roviny Dyjsko-svrateckého úvalu. Úplně jsme se zhrozili jaká jezera tu vznikla na polích kolem Svratky. Obec Blučina byla obklopena doslova rybníky jak někde v jižních Čechách. Nad hladinou jezera kroužila hejna vodních ptáků. Po trase stezky Brno-Vídeň jsme se vydali k Brnu. Z mostu u soutoku Svratky a Svitavy bylo vidět, že voda oproti minulému týdnu už opadla, ale břehy byly lemovány naplaveným nepořádkem. Chvíli asi potrvá, než se ho podaří odstranit. Projeli jsme po úplně novém úseku cyklistické stezky na břehu Svratky a pomalu se naše skupina začala v Brně rozdělovat. Na počítači nám v Komárově naskočilo od vlaku prvních 75 jarních kilometrů klubových výletů.

Borkovanské kraslice Dnes už nikdo přesně neví, kdy v Borkovanech vznikla tradice výroby kraslic, avšak faktem je, že originální kraslice vytvářené po generace jsou známé nejen u nás, ale i po celém světě. Borkovanské kraslice vznikají technikou gravírování, nebo jak se místně říká "résováním", na skořápkách obarvených předem anilinovými barvami. K vytváření nejrůznějších motivů se používá tvrdého nástroje, kterým je ručně vykreslen motiv. Kraslice mohou být barveny vícekrát a ve více krocích také probíhá kreslení vzoru. Kraslice znalci dále dělí podle zobrazených vzorů. Každá kraslice je ale výtvarným originálem. Výrobě kraslic se některé ženy v Borkovanech věnují po celý rok. Jedenkrát ročně před Velikonocemi je pak možné kraslice vidět na výstavě.