Za posledním vlkem Vysočiny

Babí léto vrcholilo. První sobotu v září bylo sice slunečno, ale ve vzduchu už začínal být cítit blížící se podzim. Bylo by škoda nevyužít takový pěkný den k výletu, kdo ví, kolik takových dní v sezóně ještě bude. Vydali jsme se proto na Vysočinu, užít si ho dosyta.

Z vlaku jsme vystoupili v Bystřici nad Pernštejnem. Do města jsme ale nesjeli, rovnou jsme to zkratkou vzali k Rozsochám. Z luk a polí pofukoval chladivý vítr a tak jsme nijak moc nezastavovali. Sjeli jsme do Rovného, kde jsme za tratí měli pokračovat přes kopec. Chvíli jsme rozhodovali, zda správná je cesta vlevo nebo vpravo. Možná byl na vině kopec s přiléhavým názvem Pičulín, že jsme zvolili tu nesprávnou cestu a místo po pěkné cestě přes les jsme překonávali strniště. Cestu jsme nakonec našli a náladu nám nechtěná vložka nijak nepokazila. V Zubří na Cedulovém náměstí jsme z mnoha ukazatelů správný směr nevyčetli, ale tu pravou cestu jsme po chvilce také našli.

U Koníkova jsme potkali dálkovou cyklotrasu č. 1. Po chvíli odbočila ze silnice na vedlejší cestu a my s ní. V těchto místech jsme začali pátrat po pomyslném cíli našeho výletu. Po chvíli hledání jsme jej našli, uprostřed lesa na místě, kde druhého ledna 1830 zastřelil revírník Marzik posledního vlka na Vysočině, stojí malý památníček zvaný Vlčí kámen. Dovedla nás k němu žlutá značka. V lesích všude kolem bylo spousta hub. Daly se sbírat doslova z kola. I ve vysoké rychlosti při sjezdu k Lísku jsme viděli podél cesty růst hřiby. Však také někteří neodolali a sbírali. Z Lísku je to do Dalečína až přes údolí a přes kopec. V Dalečíně nás tentokrát zklamali, hospůdka měla zavřeno, tak jsme si alespoň prohlédli zbytky hrádku.

Cesta podél Svratky nad vodní nádrží Vír byla dlouho pro turisty uzavřená, což byla obrovská škoda. Před lety, ačkoliv vyznačená jako trasa v mapě, nás značka nekompromisně vyhnala přes boční kopce na druhé straně údolí. Tentokrát jsme si ji opravdu vychutnali, trasa je to moc pěkná, skoro až romantická. Přestože je přehrada zásobárnou pitné vody, trpí podobným problémem jako Brněnská přehrada, také na Svratce. Voda je místy silně zelená. Pod hrází Víru se nachází stejnojmenná obec a v ní jsme objevili konečně hospůdku. Doplnili jsme zde energii na zbývající kilometry podél řeky do Nedvědice na vlak.