Z Ořechova do Ořechova

První červencová neděle byla opravdu krásně slunečná, tak jak se na takový víkendový letní den patří. Strávit ho jinak než výletem by byla škoda, tedy alespoň pro nás. Naše devítičlenná skupina se proto vydala vlakem do Ořechova, ležícího v Křižanovské vrchovině a po zcela neobvyklé trase pak na kolech kolem několika vzácných památek do stejnojmenné obce ležící blíže k Brnu v podhůří Bobravské vrchoviny.

Z Ořechovského nádraží jsme vyrazili po hrázi mezi sousedními rybníky. Takových je tu kolem Ořechova několik, další jsme míjeli zanedlouho před Záblatím. Mírně zvlněná krajina se střídajícími se lesíky, poli a loukami je moc malebná. U Jáchymova jsme přejeli po mostě přes dálnici, tepající provozem začátku prázdnin a dovolených, abychom opět pokračovali poklidnou krajinou po vedlejších a lesních silničkách mezi malými obcemi, či spíše osadami, posazenými v nehlubokých údolíčkách. Sluníčko se do nás začalo pěkně opírat a docela by se nám hodilo nějaké osvěžení. Jenže, v takovýchto místech moc restaurace nebývají. Po zdolání lesní zkratky do Jindřichova jsme zaslechli známý zvuk zmrzlinářského auta. Tomu jsme nemohli někteří odolat, zmrzlinové osvěžení přišlo vhod. Pokračovali jsme přes les, kolem malého lesního rybníčku po červené značce, která nás dovedla do Jinošova. Opět jako na zavolanou, pod místním kostelem zde bylo improvizované občerstvení ve stanu.

Zastávku v Jinošově jsme využili nejen k osvěžení, ale také k prohlídce pěkně restaurovaného kostela sv. Petra a Pavla ze 14. století s oddělenou zvonicí. V Jinošově je také zámek s rozlehlým parkem. I ten jsme měli původně v úmyslu navštívit. Protože ale slouží jako ústav sociální péče, zcela jsme jej minuli. Za Jinošovem jsme opět na chvíli zajeli do stínu lesa. V údolí říčky Chvojnice jsme projeli mělký brod a hle, kdo by to zde čekal; na louce u cesty v údolí, stála opuštěná socha sv. Jana. Že by tudy někdy vedla nějaká historická stezka? V Lesním Jakubově jsme museli opět na rozpálenou silnici, ale za Ketkovicemi jsme už zase přijížděli do lesa. Nad údolím řeky Oslavy jsou zbytky hradu Levnova, z nichž se nabízí nádherný výhled na třpytící se řeku. Romantiku může kazit snad jen na obzoru vzdálená, ale zřetelná silueta chladících věží dukovanské elektrárny. Po mostu za prudkým sjezdem do údolí jsme překonali Oslavu a v místní chatařské občerstvovně doplnili potřebné síly ke stoupání na Biskoupský kopec, známý svou stepní vegetací. Z něj jsme sjeli do údolí řeky Jihlavy, kde jsme zastavili u další významné církevní stavby. Zdejší románský kostel, shodou okolností jako ten Jinošovský zasvěcený sv. Petru a Pavlovi pochází již z 12. století. Tato výjimečně zachovalá ukázka románského stavitelství je jedinou stavbou svého druhu v takovém rozsahu v České republice. Měli jsme štěstí, podařilo se nám sehnat paní, která se o kostel stará a tuto jedinečnou památku jsme mohli navštívit. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého z historie kostela.

Údolím řeky Jihlavy jsme pokračovali do Ivančic. Na některých z nás se již začala projevovat únava. Cesta dál už ale nebyla tak náročná, stále z kopce údolím řeky jsme dojeli k ruinám kláštera Rosa Coeli. Bylo sice krátce před pátou, ale na prohlídku tohoto místa s mimořádně silnou atmosférou jsme se dostali. Ačkoliv někteří z nás zde rozhodně nebyli poprvé, stejně jsme si toto romantické místo znovu rádi prošli.

Z údolí Jihlavy následoval docela prudký kopec nahoru. Pak se ale na obzoru objevil Ořechov - pomyslný cíl našeho výletu. U místní restaurace jsme se rozdělili a po skupinkách se vydali domů do nedalekého Brna.