Tři rozhledny

V malebné krajině severně od Brna, mezi řekami Svratkou a Svitavou, se snad skoro z každého kopce nabízí nějaký pěkný výhled do okolí. A tam, kde rozhled nebyl a nebo by mohl být ještě lepší, tak tam vyrostly rozhledny. V půlce května všechno krásně kvetlo. Sytě zelenou krajinou prostupovaly žluté lány řepky olejky a vzduch byl bez letního oparu nádherně čistý. Byl ten nejlepší čas pro výlet přes kopce a údolí ke třem z několika nových rozhleden.

Do kopce to bylo hned od začátku. Jen jsme vyjeli z nádraží, už následovalo stoupání do polí nad letovickou vodní nádrží. V Křetíně, po krátké zastávce u zámečku, jsme začali stoupat na další kopec. Asi jsme nějak neodhadli vrstevnice v mapě, ale zkratka po červené k Ústupu byla nad naše síly. Lesní cesta se zúžila na pěšinu a sklonila se dost strmě vzhůru, jen málokdo z nás kolo netlačil. Naštěstí to byl jediný takový úsek. Za odměnu jsme si vychutnali daleký výhled z vrchu Špilberk na kotě 653. Jen nedaleko odtud, na Zelenkově kopci u Veselky, stojí jedna z celkem čtyř plánovaných dřevěných rozhleden kolem Olešnice. Vyšplhali jsme na několik metrů vysokou dřevěnou rozhlednu a ejhle. To by jeden neřekl, jak pár metrů výšky zvětší obzor. Kolem dokola se otevřel barevný výhled na louky a pole nad Olešnicí. Pokračovali jsme tou vonící krajinou dolů do města.

Z Olešnice se muselo jet kousek po hlavní silnici do Rozseče, ale pak už zase následovala krásná lesní cesta s výhledy do krajiny. Hluboké u Kunštátu je hodno svého jména. Překonali jsme dolík, jak jinak než hluboký, na místo příhodně nazvané Vršky. Ale kdo by se zlobil za kopce, když cestou se bylo stále možné rozhlížet do krajiny nad řekou Svitavou. Z vršku nad Kozárovem už jsme zahlédli druhou z rozhleden na naší trase. Rozhledna Babylon u Kozárova není sama o sobě nijak zajímavá, je to jen stožár mobilního operátora, ale je dobře, že když už taková věž v krajině stojí, je na ní alespoň umístěna vyhlídková plošina. S výhledem je to už horší. Vidět je hlavně do přírodního parku Lysicko a výhled do údolí Svitavy je možný jen úzkým průsekem mezi stromy. Zato dole, u pokladny pod rozhlednou je alespoň příjemné občerstvení.

Údolím Kozárovského potoka jsme sjeli do Lomnice, města, v němž žila židovská komunita. Proto tu je velká synagoga a židovský hřbitov. A pak tu také stojí zámek, velký kostel a nějaké historické domy. Až do Tišnova vede z Lomnice oblíbená trasa údolím potoka Besénku. My jsme však v Lomničce otočili směr zpátky ke kopcům. Z údolí nad Hájek je pořádný stoupák. Dole v hospůdce jsme se pěkně rozseděli a v pozdním odpoledni se jakoby už moc nahoru nikomu nechtělo. Ale do Žernovníku, k další odpočívce, jsme se překonali a pak už následoval, hurá, sjezd do Černé Hory.

Třetí a poslední rozhledna našeho výletu, stojí na vrchu Malého Chlumu. Čekal nás závěrečný kopec dne. Zvláště konec stoupání na náhorní plošinu byl pro mnohé hodně vyčerpávající. Na vrcholu stojí malá volně přístupná věž ze dřeva, jedna z těch typizovaných. Není tedy nijak vysoká, ale ani nemusí být, protože okolní porost jsme z ní krásně přehlédli. Na zábradlí vyhlídky jsou tabule popisující kruhový výhled do krajiny. V dáli byly jasně rozeznatelné siluety sousedních rozhleden. Byl už podvečer a krajina se začala barvit do červena. Nám zbýval pouze sjezd k vlaku do Doubravice.