Zahrada Evropy

Jarní počasí tohoto roku nečekaně přálo výletům. Přestože na neděli byl připraven výlet s ohlášenou hojnou účastí, nechtěli jsme zůstat doma ani v sobotu. Narychlo jsme dali dohromady skupinu a vydali se do rozkvetlého kraje pod Pálavou, nazývaného Zahrada Evropy. Nebylo sice úplně nejtepleji, ale nebe bez mráčků, sluníčko a čistý vzduch sliboval i pěkné výhledy.

Od dopoledního vlaku jsme projeli celou Břeclaví až ke zchátralému zámku na druhém konci města. Tady začíná krásná stezka klikatící se lužními lesy se spoustou tůní. Stromy i bylinné patro měly neuvěřitelně sytou zelenou barvu a vzduch byl nasáklý svěží vůní. Památky kolem Lednice jsme protentokrát minuli a pokračovali dále lužními lesy kolem Zámecké Dyje až do Bulhar. Překvapivě zde už byla otevřená turistická osvěžovna se zahrádkou, kterou jsme nemohli vynechat. Červená značka nás dovedla až k hrázi Dolní Novomlýnské nádrže. „Je konec žízně pod Pálavou“, píše se ve verších Jana Skácela na budově správce nádrže. Bohužel je také konec velké části lužních lesů, které voda na věky zaplavila. Přes vodní hladinu se nám otevřel krásný výhled na Pavlovské vrchy. Po hrázi, na níž vysedávali rybáři, jsme dojeli do Pavlova. Začalo stoupání, po mnoha kilometrech úplné roviny pěkně nahoru do Klentnického sedla na další „občerstvovací stanici“.

Následující cesta byla úplná pohoda, dlouhý sjezd do Mikulova. Shlédli jsme na město i zámek z vyhlídky na Kozím hrádku, celého dokola hustě obrostlého právě kvetoucími a pronikavě vonícími šeříky. Projeli jsme krásným náměstím a zbytek času do odjezdu vlaku jsme vychutnávali jara v zámeckém parku.

Panoramatické fotografie:
  Panoráma Pavlovských vrchů od Mikulova
  Panoráma Mikulova z Kozího hrádku