Údolí Loučky

Nevýrazná zima nám neumožnila si užít výlety na běžkách. Od vánočních svátků nebyla nikdy předpověď na víkend nijak příznivá a i když se nakonec vyčasilo, bylo pozdě svolávat nějaký výlet. Po dlouhé dva měsíce se tak nekonal žádný. Když na víkend dopředu hlásili slunečné počasí, konečně byla šance vyrazit někam do přírody. Zatímco o rok dříve jsme v polovině února lyžovali a zima vládla celé republice, my jsme tentokrát mířili doslova na předjarní výlet. Však se nás proto také sešla početná skupina. Cílem našich pěších výletů jsou zpravidla trasy, které nelze zdolat na kole. Takovou je i údolí říčky Loučky, vinoucí se krajinou nejvýchodnějších partií Českomoravské vrchoviny.

Od vlaku v Řikoníně do údolí uplynula cesta poměrně rychle a pak už jsme šli dlouhou trasu po červené značce, která kopíruje tok Loučky kolem četných chat, přes louky i skalky. Místy byla cesta značně náročná, spadené stromy přes cestu, kamenné srázy a úzká pěšinka vedoucí na skalkách i těsně kolem vody. Po celou dobu kolem nás zurčela říčka Loučka, po dešti v týdnu mající vysoký stav. Ve Skryjích, jedné z mála obcí na trase výletu, jsme se zastavili u kostelíka na místě bývalého hradiště s výhledem na meandr Loučky. Uprostřed lesa, kde se říčka zařezává mezi skály jsme prošli také do rokle, v níž se kdysi ukrýval František Baron de Trenck, známý bojovník a násilník. Na bočním potoce zde padají v těsném sevření skal malé vodopády a vysoko nad nimi je zbudován srub, který jako orlí hnízdo ze skály shlíží do údolí. U rozcestí Sečan, kde červená značka přechází na druhý břeh Loučky, jsme z údolí vystoupali do Stříteže, abychom odtud sešli do údolí Nedvědičky k zastávce vlaku.

Jaromír Krejčí