Nízké Tatry – přechod západní poloviny masivu

Ačkoliv není zcela běžné vydávat se na konci října do horských poloh ve výšce nad 2 000 m, rozhodli jsme se v případě příznivé předpovědi počasí zdolat část hřebene druhého nejvyššího slovenského pohoří. Využili jsme výhody spojení státního svátku se sobotou a nedělí do prodlouženého víkendu.

Nízké Tatry patří téměř k notoricky známé oblasti českých turistů a snad právě proto jsme zvolili tyto hory pro poněkud odvážnější turistiku na konci turistické sezóny. Pro tento nápad se podařilo nadchnout čtyři odvážlivce. Ve spojení s příznivým počasím se nám tento trek předem velmi zamlouval. Jako dopravu jsme využili noční vlaková spojení z Brna na Slovensko a zpět.

Trasa prvního dne byla naplánována na úsek z Donoval až k horské útulně pod Chabancom, jinak známé jako Ďurková (1 630 m n. m.). Druhý den měl být naplněn zdoláním úseku přes hlavní velikány Nízkých Tater k chatě M. R. Štefánika (1 730 m n. m.). Třetí den byl pojednán jako sestupový přes sedlo Čertovica do Nižné Bocy.

Vlastní túru jsme započali v ospalé ranní atmosféře horského sedla Donovaly. Bylo osm hodin ráno a nacházeli jsme pod spodní základnou oblačnosti. Doufali jsme, že následující dva dny si budeme užívat zcela opačného, teplého podzimního počasí.

Po nástupu na trasu jsme zdolali první vrchol, Kozí Chrbát (1 330 m n. m.). Tato část trasy patří ještě do Starohorských vrchů, pohoří sousedícího z Nízkými Tatrami na jihozápadě. Následoval výrazný sestup do Hiadeľského sedla (1099 m n. m.), tvořícího hranici mezi zmíněnými Starohorskými vrchy a samotnými Nízkými Tatrami. Nyní jsme již vstoupili do oblasti Nízkých Tater a strmým výstupem do nadmořské výšky 1 720 m n. m. nastoupili na samotný hřeben pohoří a následovali jej až do večera, kdy jsme před setměním dorazili k útulně pod Chabancom. Cestou se nám nabízely skvostné výhledy do kraje. Pohoří Malá Fatra, Veľká Fatra a Rysy nádherně svými velikány prostupovaly bílé moře oblačnosti zalévající nižší polohy a údolí.

Následující den jsme dosáhli nejvyšších vrcholů Chopku (2 024 m n. m.) a Ďumbieru (2 044 m n. m.). Dojem z počasí byl neskutečně příjemný a – i přes dobrou předzvěst v předpovědi počasí – nečekaný. Celistvé panoráma Vysokých Tater, částečně pozorovatelné údolí Váhu a samotné pohoří Nízkých Tater nás stále lákalo k zastavením. Krásný den jsme uzavřeli ve výšce 1 728 m n. m. na chatě M. R. Štefánika.

Poslední den přechodu jsme si nenechali ujít východ slunce. Včas jsme vyhledali příhodné místo pro jeho pozorovaní. Našli jsme ho na masivu Králička. Z této téměř stolové hory se nabízel až neskutečný výhled na všechny velikány Nízkých Tater na západě, Vysokých Tater na severu a pokračování hřebene Nízkých Tater s vrcholem Kraľovy hoľe na východě. Zážitek z pozorování východu Slunce v takovém nádherném prostředí a za skutečně nečekaně příjemných teplot byl nezapomenutelný.

Za sedlem Čertovica cestou do Nižné Bocy jsme prošli peřinou inverzní oblačnosti, což znamenalo výrazný pokles teploty, který prozrazovala i námraza na okolním porostu. Po krátké návštěvě Liptovského Mikuláše jsme se vydali vlakem směrem do Brna, kam jsme dorazili před půlnocí.

Zdeněk Pavlík

Panoramatické fotografie:
  Kamenné pyramidy na cestě Poľana – Dereše
  Výhled z Ďumbieru na Vysoké Tatry
  Chopok a Západní masiv Nízkých Tater z cesty na chatu M. R. Štefánika
  Západní hřeben Nízkých Tater z hřebenu Kraličky při východu slunce