Veľká Fatra po východním hřebeni

Naše parta je sice cyklistická, ale všude se na kole nedá dostat. Část z nás se proto v létě roku 2003 rozhodla vydat do slovenských hor. Martin, který Slovensko celé dobře zná naplánoval přechod Velké Fatry v severojižním směru po východním hřebeni.

Vyrazili jsme v pěti z Ružomberku, kam jsme dojeli vlakem. Pár desítek metrů za městem skončila civilizace a my jsme zůstali sami v horách. Stoupání s batohy na zádech bylo pro některé z nás trochu nezvyklé. Prošli jsme přes rozsáhlá pastviska na hranici Národního parku. Východní hřeben se od západního, na kterém vede Veľkofatranská magistrála, liší tím, že je daleko méně zalesněný, ale také daleko více neustále prudce stoupá a klesá. Když vyjdete nahoru, musíte mít vše potřebné s sebou. Kromě hotelu Smrekovica tu totiž jinou civilizaci nepotkáte. Naštěstí pramenitá voda se dá nabírat z četných studánek.

Z hřebene jsme prakticky neustále shlíželi do okolní krajiny. Z vrcholu hory Rakytov (1 567 m n. m.) se nám otevřel kruhový výhled na velkou část Velké Fatry a přes údolí na sousední Nízké Tatry. Měli jsme úžasné štěstí na počasí, celé tři dny nám svítilo slunce a chladil nás příjemný vánek. Na Ploské (1 532 m n. m.) jsme potkali davy turistů, které však před nejvyšším vrcholem Velké Fatry - Ostredkem (1 592 m n. m.) najednou někam zmizely. My jsme zůstali opět sami a kolem nás fantastický podvečer v horách.

Poslední den jsme sešli dolů do údolí Harmance na vlak. Procházeli jsme lesy s největším výskytem tisů ve volné přírodě. Ještě cestou domů ve vlaku jsme se domluvili na dalším pěším přechodu jiných hor.

Jaromír Krejčí