Rakouské Alpy 2002

Na konci letní výpravy je čas přemýšlet, kam se vydat v následujícím roce. Při zpáteční cestě z Benátek se nám zalíbilo v Alpách, a tak volba padla právě sem. Rakouské Alpy jsou svojí blízkostí velmi populární. Nechtěli jsme však kopírovat trasy cestovních kanceláří po cyklostezkách podél řek, ani na druhou stranu lámat extrémní převýšení přes horská sedla. Volba proto padla na Severní vápencové Alpy, které nedosahují zdaleka takových výšek, jako např. Alpy Savojské nebo Dolomity, přesto jsou velmi atraktivním cílem. Do trasy jsme nakonec zapojili i úseky oblíbených cyklotras kolem řek.

Trasa týdenní výpravy byla navržena pospojováním zajímavých míst v této části Alp: jih Solné komory, údolí řeky Enns, okolí Dachschteinské skupiny, Hintergebirgsweg apod. Začátek byl naplánován do městečka Mariazell na rozhraní Dolního Rakouska a Štýrska. Mariazell jako výchozí místo bylo zvoleno ze dvou důvodů: začátek ve výšce kolem 1 000 m n. m. a snadná dostupnost vlakem z Brna během jediného dne. V sobotu 27. 7. se tak na brněnském hlavním nádraží schází čtyřka ve složení: Martin, Jára, Jana a Aleš.

Cesta vlakem
(Brno - Břeclav - Wien - St. Pölten - Mariazell)

Výprava do Alp začíná docela dramaticky. Při nastupování do vlaku si říkáme, jak je zvláštní, že v sobotu ráno, za tak pěkného počasí, nejsou nikde vidět žádní jiní cyklisté. Zjišťujeme to záhy, po třech kilometrech jízdy vlakem. Stržená trolej je příčinou náhradní autobusové dopravy v úseku Chrlice - Modřice. Do vlaku na hlavním nádraží jsme se dostali jen díky tomu, že naše jízdenky byly zakoupené s předstihem, protože před odjezdem vlaku se již neprodávaly.

Jára jde vzniklou situaci řešit s výpravčím a dvěma dalšími zaměstnanci ČD na nástupišti. Máme nakonec docela štěstí v neštěstí. Jak se dodatečně dozvídáme, jeden ze zaměstnanců byl také cykloturista a zželelo se mu cyklistů, kteří měli jízdenku až kamsi do Rakouska. Nasoukáváme se tedy s napakovanými koly do přistavených autobusů. Následující přeprava až do výchozího místa naší výpravy je bezproblémová. Martin prozíravě zorganizoval odjezd z Brna včas, takže není problém s přestupem v Břeclavi. V Rakousku se vlakem s koly cestuje dobře. Ani přejezd Vídně není žádný problém.

Ve městě St. Pölten přesedáme na úzkorozchodnou dráhu. Kola nakládáme do malého služebního vozu. K našemu úžasu nezavřel vlakvedoucí ani dveře vagónu a tak Jára celou cestu v četných serpentinách, kterými vlak projíždí, neustále přemýšlí, kdy některé z kol vypadne z vlaku :) Naštěstí se tak nestalo. Cesta je úžasně romantická. Trať prudce nabírá výšku a otevírají se nám výhledy do krajiny.

Údolími řek Salza a Enns
(Mariazell - Gusswerk - Greith - Wildalpen - Grossreifling - Hieflau - Admont, 112 km)








Z Mariazellu, známého poutního místa, se vydáváme jedním z nejkrásnějších alpských údolí, podél řeky Salza. Divoká řeka, řítící se skalním kaňonem, je velmi oblíbena vodáky. Po soutoku s řekou Enns následuje úsek proti jejímu proudu, kde údolí tvoří široká kotlina. Za obcí Hieflau začíná 17 km dlouhá vápencová soutěska Gesäuse, Enžská cyklotrasa R7 zde vede po silnici, protože do úzkého údolí se vedle řeky a silnice již nevejde. Před Admontem soutěska končí a kaňon se široce rozevírá. V Admontu stojí za návštěvu benediktinský klášter se světově proslulou klášterní knihovnou. Čas však máme pouze na nahlédnutí do ní a na návštěvu klášterní zahrady. Hodinu trávíme také u internetového kiosku, odkud posíláme fotopozdrav kamarádům.

Příjezd do Solné komory
(Admont - Selzthal - Rotenmann - Eigen - Irdning - Tauplitz - Bad Mitterndorf - Grundlsee, 80 km)

Údolím Enns pokračujeme až k městečku Irdning. Protože se částí tohoto úseku budeme ještě za pár dní vracet, vynecháváme cestu po Enžské cyklostezce, která je vedena těsně podél řeky. Za Irdningem na nás čeká první náročné stoupání kolem hory Grimming do oblasti zvané Solná komora. Cyklotrasa s dlouhým názvem Salzkammergutradweg je vyznačena často po místních vedlejších komunikacích mezi pastvinami, a tak cesta až k lázeňskému městečku Bad Mitterdorf je velmi romantická, příjemná a bez aut. Vychutnáváme si tu ten správný "alpský kýč" - krávy se zvonci pod horským masivem a domy s balkony plnými muškátů doslova přetékajících z truhlíků.

Cestou k jezeru Grundlsee se začíná zatahovat a řešíme, jestli pokračovat ihned z údolí, nebo počkat v některém ze zastávkových přístřešků. Vyrážíme dál. Před vrcholem stoupání již proti nám začínají jezdit mokrá auta. Nacházíme autobusovou zastávku, ale jak už to bývá, samozřejmě je bez přístřešku, takže úkrytem se nám stává prázdná otevřená garáž poblíž. Po bouřce sjíždíme k romantickému ledovcovému jezeru Grundelsee, táhnoucímu se od Bad Aussee na úbočí Totes Gebirge. Mokrá silnice dostatečně vypovídá o síle deště, který zde před chvílí skončil.

Solnohradská jezera a údolí
(Grundlsee - Bad Aussee - Obertraun - Hallstatt - Gosau - Pass Gschütt - Russbach - Zehrau, 80 km)

Od jezera Grundelsee míříme po severním úpatí masívu Dachstein. V Bad Ausse opravuje Jára prasklou osu předního kola (ještěže jsme uprostřed civilizace…). Za městem je třeba překonat sedlo, na kterém následuje sjezd s neuvěřitelným sklonem 23% směrem k Hallstattskému jezeru, zatímco o mnoho kratší stoupání do sedla bylo "jen" 16%. Hallstatt je vklíněn mezi jezero a horský masiv. Kouzelné městečko silnice objíždí tunelem, takže motorová doprava je zde vyloučena. Při projíždění nás překvapují ovocné stromy pnoucí se po domech na náměstí. Ovoce zde takto, na jižních fasádách, dozrává i přes nepříznivé klimatické podmínky. Raritou je místní hřbitov kde je nutné, rovněž kvůli nedostatku místa, po letech rakve vyjmout a do kostnice se ukládají pouze lebky nebožtíků se jmény. Z Hallstattu se vydáváme směrem na Gosau, odkud stoupáme k přednímu gosauskému jezeru s výhledem na majestátný Hoher Dachstein. Gosauská jezera se dají obejít pouze pěšky a na kolech je žel není možné objet. Nakonec dne nás čeká ještě jedno "menší" sedlo s dlouhým táhlým klesáním. Přijíždíme do údolí, kde má být podle mapy kemp. Ten ale nacházíme až na kopci nad údolím, takže na závěr dne si dáváme ještě jeden kopeček navíc.

Postalm
(Zehrau - údolí Aubach - Postalm - Wegscheid - Zehrau, 46 km)

Následující den se vydáváme "nalehko" romantickým údolím říčky Aubach po staré, dnes již neveřejné silnici na náhorní planinu Postalm. Ze zadní strany se dostáváme přímo mezi salaše s pasoucím se dobytkem. Po cestách se mezi turisty volně procházejí krávy. Někdy je třeba vjet přímo do hloučku, aby se rozešly na stranu. Postalm je turisticky atraktivní místo. Některé ze salaší zde dnes slouží jako restaurace s jedinečnou možností občerstvení biopotravinami z místních zdrojů. Ani my neodoláváme.

Planina má svoje kouzlo, je tu sice hodně turistů, ale ti své automobily museli nechat na záchytném parkovišti. Nemůžeme si nechat ujít ani vyhlídku na jezero Wolfgangsee v severní části Solné komory. Při návratu zpět do údolí zjišťujeme, že jsme měli štěstí, byla zde totiž pořádná bouřka. Mraky po ní nám bohužel kazí jinak fantastický výhled. Pod kopcem kontrolujeme teplotu ráfků; přestože jedeme bez bagáže, intenzivní přibržďování do desítek zatáček dalo brzdám zabrat.

Kolem Dachsteinu
(Zehrau - Abtenau - Annaber im Lammertal -Filzmoos - Ramsau - Schladming, 71 km)

Dnešní den se nám počasí poprvé na cestě pokazilo. Vyrážíme přes nevysoké sedlo St. Martin. Podle plánu máme na programu objezd celé skupiny Dachsteinu ze západu a jihu. Ten se ale ztrácí v nízkých mracích a jen na chvilku se nám otevírá pohled až na vrchol. Projíždíme známým lyžařským střediskem Filzmoos. Začíná drobně mrholit. Počasí se na konec dne "umoudřuje" a mraky se rozestupují. Přijíždíme do dalšího lyžařského střediska Ramsau, ve kterém hledáme kemp. V něm se bude přes noc konat Zeltfest. Představa neklidné noci nás nutí pokračovat do Schladmingu, čímž se vracíme zpět do údolí řeky Enns.

Údolí Enns a Pyhrnpass
(Schladming - Haus - Moosheim - Öblarn - Irdning - Aigen - Liezen - Pyhrnpass - Dambach, 84 km)

Ráno opět svítí sluníčko a my vyrážíme na východ, po proudu údolím řeky Enns jedeme po známé Ennské cyklostezce s označením R7. Projíždíme širokým údolím se zelenými kopci. Naši původní trasu křížíme u Irdningu. Tentokrát však jedeme po cyklostezce, která je vyznačena mimo hlavní silnice, až do města Liezen, kde máme polední pauzu. Dnes nás čeká jen jediné stoupání do sedla Pyhrnpass. Za ním následuje sjezd přes město Spittal a.d. Pyhrn, ve kterém obdivujeme nádherný barokní klášter. Dnešní etapu končíme v kempu ve Windischgarstenu.

Hintergebirgsweg
(Dambach - Hengstpass - Unterlausa - Reichraming - Grossraming 61 km)

Přímo po hranici národního parku Kalkalpen, přes sedlo Laussapass, se krásnou soutěskou Unterlausa dostáváme do městečka stejného názvu s malým hornickým muzeem. Odtud následuje ukrutné tříkilometrové stoupání o 350 výškových metrů k hájovně na začátku Hintergebirgsweg, silničky upravené na tělese někdejší úzkorozchodné lesní železnice, v kaňonovitém údolí potoka Reichraming. Jedná se o nádherný kus přírody. Cesta vede stále mírně z kopce; po železnici zde zbyly tunely, kterých je na celé trase třináct. V současné době mají mosty již zábradlí a nejdelší tunely jsou osvětleny automaticky zapínaným osvětlením, napájeným solárními panely. Nutno podotknout, že i za suchého počasí se v dlouhých tunelech drží vlhkost stejně jako v jeskyních, takže cyklisté i jejich kola podle toho na konci stezky vypadají.

Po nás potopa

V Grossramingu, opět v údolí Enns se rozdělujeme. Martin s Alešem jedou do Kastenreithu na vlak, zatímco Jára s Janou si cestu prodlužují návštěvou Steyru, Waidhofenu a podél Dunaje směrem na Vídeň. Ze St. Pöltenu nás vyhání patnáctihodinový intenzivní liják na vlak do Brna. V Rakousku i Čechách začínají povodně, které za pár dní zaplaví mnoho míst naší dosavadní trasy.