Přes Alpy k domovu

Úpatí Dolomit
(Punta Sabbioni - Jesolo - Musile di Piave - Saletto di Piave - Vitorio Venetto - Lago di Lago, 113 km)

Z Punta Sabbioni jsme se vydali na sever přes Pádskou nížinu směrem k Dolomitům. Počasí bylo již několikátým dnem velmi teplé. Cestou jsme sledovali, jak na jaře zřejmě široké řeky jsou nyní úplně vyschlé. Zbylá voda je odváděna na olivovníkové plantáže. Večer jsme dojeli konečně do hor. V Lago di Lago u města Vitorio Venetto jsme byli nuceni přespat v nejhorším kempu na této výpravě. Přes noc byla pořádná bouřka a při představě, že bychom zde kvůli počasí museli zůstat další noc v tak hrozném kempu nám běhal mráz po zádech. Naštěstí ráno již nepršelo, takže jsme mohli vyrazit dále.

Dlouhá cesta dolomitská (Longa Via delle Dolomiti)
(Lago Revine - Vittorio Venetto - Lago di Sta Croce - Pieve di Cadore, 74 km)
(Pieve di Cadore - Lozzo di Cadore - Padola - Passo di Monte Croce - Toblach, 82 km)

Následující dva dny byly ve znamení stoupání přes Dolomity, jednalo se opravdu o horské etapy. Vyplývalo to již z rozdílu výchozích a konečných výšek bodů, přičemž bylo také nutné počítat i se ztrátami výšky při kopírování terénu. Naše cesta stoupala nad údolími s krásnými výhledy. Vedla kolem jezera Lago di Santa Croce, horským městečkem Pieve di Cadore, kde nás zastihl déšť odpoledne při příjezdu i druhý den ráno. Vyjížděli jsme tedy se zpožděním až po roztrhání oblačnosti směrem k sedlu Passo di Monte Croce (1.636 m - nejvyšší bod naší cesty). Těmito místy prochází historická hranice Benátska a Jižního Tyrolska. Jižní Tyrolsko bylo dříve rakouské území, teprve v historicky nedávné době o něj Rakousko přišlo. Na rázu vesnic to však vidět není. Všude nápisy v němčině a architektura je zde typicky rakouská. Naopak, současná italsko-rakouská hranice již není skoro patrná, změnu státu lze poznat pouze z cyklistického značení, které se změní z modrého italského na zelené rakouské.

Drávská cyklostezka
(Toblach - Mittewald an der Drau - Lienz - Oberdrauburg, 82 km)
(Oberdrauburg - Greifenburg - Steinfelg - Seeboden, 67 km)
(Seeboden - Spittal an der Drau - Villach - Faaker See, 64 km)
(Faaker See - Velden an Wöhrter See - Pörtschach an Wöhrter See - Klagenfurt - Wöhrter See - Klagenfurt, 60 km)

Mezi českými cyklisty patří Drauradweg k nejznámějším rakouským cyklostezkám. Není tedy třeba moc dodávat, snad jen to, že nejkrásnější je horní úsek, kdy Dráva je ještě dravou říčkou. V oblasti Korutanské brány již údolí není tak malebné, tvoří jej zde široká kotlina s velkou řekou. My jsme se hned za Toblachem dostali do dlouhého, velkého a roztrhaného pelotonu cyklistů, kterým byl někdy problém se vyhnout. Zastavovali přes celou šířku tři metry široké stezky, rovněž také v mírném proti kopečku s převýšením 3 m najednou seskakovali z kol. Ubrzdit v takové nepředvídatelné situaci plně naložené kolo téměř na místě není vůbec legrace. Ve městě Lienz, při průjezdu pod transparentem "Ziel", jsme s radostí zjistili, že dále se snad již takovýto "motáci" vyskytovat nebudou. Jednalo se totiž o italské rodinky, které vyrazili na družební akci.

Ráno v kempu v městečku Oberdrauburg jsme se rozloučili s Jarkou a se Zdeňkem, kteří se vydali na vlak zpět domů. V původním složení jsme dále pokračovali k jezeru Faaker See a následně Drávskou cyklostezku opustili a zamířili k jezeru Wöhrter See u Klagenfurthu.

Naši výpravu jsme ukončili v Klagenfurtu, kde po 1.608 km jsme nasedli na vlak směrem na Brno.