 |
|
 | |
| || | |
|
|
Středomořské pobřežíPod horami, u pobřeží středozemního moře, leží několik velkých měst. Původně jsme zamýšleli některá z nich navštívit, ale jen jedno zabloudění v Perpignanu ukázalo, že to nebyl dobrý nápad. Strašný provoz a představa prodírat se davy lidí nás nakonec od prohlídky odradily. Vynechali jsme tak několik známých katedrál i jiných památek a přednost jsme dali raději přírodě. Ještě nás však čekal poslední cyklistický den. Rybářská městečka Roussilonu
Podél pobřeží
Ačkoliv jsme nechtěli zajíždět do měst, jednu výjimku jsme přeci jen učinili. V Narbonne stojí mohutná katedrála, za války částečně zničená. Katedrála s přilehlým klášterem a areál novorenesanční radnice, to byly hlavní lákadla. V Narbonne se nám podařilo zaparkovat, na rozdíl od Béziers, kde jsme uvízli v dopravní zácpě. A tak jsme už poměrně brzo odpoledne byli v kempu na pobřeží u Sète. Večerní koupání v moři a procházka rybářským přístavem byly naší rozlučkou před dlouhou cestou domů.
Cesta domůŠvýcarské Alpy
Jižní Francie nás opravdu nezklamala. I přes relativně krátký čas vymezený pro naši cestu jsme viděli velké množství zajímavých míst a poznali zase o něco více z dějin. Region Languedoc-Roussilon bylo dost jiný než Provence a Azurové pobřeží. Určitě stálo za to ho procestovat a doporučili bychom sem podívat i ostatním. |
Kréta 2008
Norské fjordy 2007
Pobřežní městečko Collioure s pevností je plné ulic barevných domů. Všude kolem je několik obranných objektů i hrad ve městě podlehl obranné přestavbě s rukopisem stavitele Vaubana. Původně jsme měli v úmyslu vyjet do hor nad pobřežím a pokochat se pohledy dolů. Bohužel však nízká oblačnost zhatila naše plány. Vydali jsme se tak podél moře a četných pevnůstek k majáku u Port Vendres. Pobřeží španělsko-francouzské hranice bylo velmi střeženo nejen před staletími, ale také za 2. světové války. Tu připomínají zničená kulometná hnízda. Odpoledne se počasí trochu začalo zlepšovat. Rozhodli jsme se vrátit do kempu po vlastní ose. Pobřežní komunikace byla poměrně rušná, ale na mnoha místech jsme jeli v samostatném cyklistickém pruhu. V téměř úplné rovině kilometry odsýpaly. Z roviny vyčnívalo jen návrší uprostřed města Elne. Však také toto strategické místo bylo historicky vždy osídlené, což nám připomenula expozice na vrcholu v klášteře. Poslední kilometry na kole jsme dojeli do kempu u jezera.
Čekal nás poslední celý den na jihu Francie, určený původně k prohlídce měst na pobřeží. Velká města jsme však eliminovali ze svých plánů. Vydali jsme se tedy ještě jednou do Corbières, kde nedaleko od Narbonne stojí v horách, které jsou zde ještě spíše vrchovinou, rozsáhlý klášter. Abbaye Fontfroide bylo dodatečnou tečkou památkami Kraje Katarů. Jeho prohlídka s průvodcem byla také nejdražší. Stejně jako jinde ve Francii, ani zde není žádný zajímavý mobiliář, ale obdivovat jsme mohli nádhernou čistou kamennou architekturu a rozkvetlou rajskou zahradu lemovanou úžasným sloupovým.
Po zkušenostech z minulé cesty do Francie, kdy jsme po nočním návratu přes Itálii přijeli totálně unavení, jsme tentokrát návrat rozdělili na dva dny. Byli jsme také trochu dál na západ, takže k tomu byl další důvod. Cestu jsme si proto zpestřili přejezdem přes Švýcarsko. Do Alp jsme vjeli u francouzského Grenoble, projeli Savojské Alpy, údolím Rhôny až do sedla Furkapass. Bylo krásné počasí a my se kochali fantastickými výhledy. Serpentiny daly našemu plně naloženému autu zabrat, ale Ruda byl odvážný řidič. Přes Andermatt a Oberalppass, kde jsme překonali pomyslný středobod Alp, a údolím Rýna jsme sjeli k Churu, po trase, kterou jsme s Janou důvěrně znali z naší