Messinský poloostrov

Západní pobřeží
Olympia - Krestena - Zacharo - Kyparissia - Filiatra - Marathopoli ~ 91 km

Když jsme doma ukazovali plán cesty, líbilo se, jak pojedeme dlouho podél pobřeží. Západní pobřeží Peloponésu je ale rovinaté a silnice po něm vede ve slušné vzdálenosti od moře. To jsme tedy viděli spíš zřídka. Zato jsme projížděli kolem četných citrusových plantáží. Osm desítek kilometrů převážně po hlavní silnici jsme s větrem melthémy v zádech urazili překvapivě brzo, v brzkých odpoledních hodinách jsme si již užívali v kempu s bazénem v Marathopoli na odbočce z hlavní silnice.

Za benátskými pevnostmi
Marathopoli (0 m) – zátoka Voidokilia – Pylos – Methoni – sedlo nad Finikountou (400 m) – Koroni (0 m) – kemp Koroni ~ 79 km

Cesta u Marathopoli se kroutila mezi nekonečnými olivovými háji až k městu Pylos. Krásné pláže v zálivu chráněném od otevřeného moře ostrovem zely mimo sezónu prázdnotou. Právě zde v době protitureckého povstání rozbila spojenecká vojska anglických, francouzských a ruských lodí tureckou flotilu. Pylos byl vždy strategickým místem, nad městem stojí mohutná benátská pevnost. Nedobyli jsme ji ani my, neboť bylo pondělí a tedy zavírací den. O několik kilometrů jižněji, u městečka Methoni, se nachází další z benátských pevností. Je mnohem rozlehlejší než v Pylosu. Na zbytcích zdiva lze vidět architektonické prvky typické pro všechny její držitele v minulosti. Vstup sem byl zdarma a tak byl areál přístupný. Zdrželi jsme se poměrně dlouho.

Dojeli jsme až na jih Messinského poloostrova. Moře už začínalo být ke koupání přívětivější a prázdné pláže zvaly k osvěžení. Překonali jsme hřeben a dostali se do Koroni, dalšího městečka s benátskou pevností. Z ní ovšem zbyly pouze hradby a na jejím místě stojí malebný klášter. Nebyl důvod spěchat do kempu, v přístavu jsme se osvěžili v taverně s výhledem na rybářské loďky a sledovali rýsující se siluetu pobřeží na druhé straně Messinského zálivu – poloostrova Mani, druhého z prstů Peloponésu, kam jsme měli také namířeno.

Pod horou, kde vyrůstal Zeus
Koroni (0 m) – Petalidi – město Messini – Triodos – Lambena – sedlo (1 100 m) – Mavromati – Archaia Messini – Arsinol – Eva – Aris – Kalamata ~ 105 km

Cesta po pobřeží byla překvapivě rychlá a za dvě hodiny jsme dosáhli města Messini. To se ovšem neshoduje polohou se starověkým Messini, nacházejícím se ještě o několik kilometrů severněji. Ze dvou cest jsme zvolili tu náročnější přes sedlo kolem kláštera Voukainos. Řidič auta, jehož jsem se ptal na správnou cestu, naznačoval před prudkým stoupáním problém, ten jsme si však nepřipouštěli. Kopec byl opravdu odporně prudký a jako zázrakem se na konci nejhoršího úseku objevila doslova oáza, mohutný strom s pramenem vody. Konečně byla příležitost pokochat se nádherným výhledem do pobřežní nížiny s panorámatem pohoří Taygetos.

Antické Messini (Ithomi) nebylo v průvodci nijak zvláště zdůrazněno. Původně jsme sem vlastně ani neměli plán jet, s odbočkou nám nevycházely kilometry pro další etapy. Kamarád Ari nás před cestou ale ujistil, že bychom návštěvu tohoto místa neměli vynechat. A skutečně. Rozlehlý volně přístupný areál vykopávek nenabízí o nic méně než Olympia. Vše přitom pěkně upravené až na dva další návštěvníky a skupinku kameníků nikde nikdo! K vidění tu jsou zbytky Asklepiova chrámu, odeon, stadion i divadlo. Pověst praví, že v pramenech tekoucích z hory Ithomi tyčící se nad Messini koupali nymfy malého Dia.

Vrátili jsme se zpět k moři, do města Kalamata, které není ničím zajímavé. V září roku 1986 město zničilo zemětřesení a tak nabízí jen uniformní ulice a přístav. Město však bylo důležitou zastávkou, neboť bylo třeba doplnit zásoby peněz. Jak jsme brzo po příletu zjistili, platit kartou v Řecku nízké částky, když už vůbec lze kartou platit, není možné. Hotovost se tedy začala rychle tenčit. Přespali jsme v malém kempu pod pomeranči a chystali se na další kilometry po druhém z "prstů" Peloponésu. Naše cesta se pomalu překlopila do druhé poloviny.