Peloponés 2006

Středomoří nám doslova učarovalo. Poté, co jsme v předchozích letech navštívili Korsiku a Provence, měli jsme o cíli naší další cesty poměrně jasnou představu. Slunce, teplo a téměř jisté pěkné počasí, to byly hlavní důvody, proč jsme se toužili na evropské pobřeží Středozemního moře opět vrátit. Potenciálních atraktivních cílů v celé jeho délce a na přilehlých ostrovech se nabízelo hned několik. Od začátku však bylo naším hlavním favoritem Řecko. Řecko je ovšem rozlehlá země a zvládnout ji projet celou na ráz během dvou až tří týdnů je zcela nereálné. Nad mapou jsme zvažovali různé varianty s ohledem na zajímavosti, možnosti ubytování i možnosti dopravy tam a zpět či případného přesunu na místě. Výsledkem našeho ne právě jednoduchého rozhodování byl plán pro cestu po poloostrově Peloponés. Vzhledem ke vzdálenosti jsme zvolili leteckou dopravu a protože stihnout jsme toho chtěli hodně, věnovali jsme cestě celé tři týdny.

V době internetu se zdá příprava takové cesty po Evropě, tím spíše po členské zemi EU, poměrně snadná. Ale ne tak docela. Protože jsme byli svázáni časovým limitem, chtěli jsme mít řadu věcí před cestou pojištěných, abychom na místě ztratili co nejméně času. Záhy jsme pochopili, že naše představy o přípravě nekorespondují se zvyklostmi jižních krajů, kde se vše řeší až na věc přijde. Psali jsme e-maily v angličtině kolem trajektů, železniční přepravy i úschovny na letišti, ale dočkali jsme se jediné odpovědi. Teprve, když nám pomohl náš kamarád s řeckými kořeny, dostali jsme na řecky psaný e-mail klíčovou odpověď. Ne nadarmo jeden Čech pracující v Aténách na náš povzdech reagoval slovy: "… v Řecku je krásně, ale jako kompenzace jsou tu Řekové…". Na jeho slova jsme si v průběhu cesty nejednou s úsměvem vzpomněli. Řekové jsou milí, přátelští, pohostinní, ale neuvěřitelně pohodoví, až skoro flegmatičtí :-)

Přiblížil se poslední květnový víkend roku 2006 a s ním termín našeho odletu. Z cesty do Řecka jsme původně měli trochu obavu, už třeba proto, že jsme poprvé cestovali s koly letecky a připouštěli jsme si komplikace s přepravou na místě. Podařilo se nám však výhodně získat letenku až Brna, takže to přepravu výrazně ulehčilo. Cesta tam i zpět proběhla překvapivě hladce, téměř "podezřele" snadno. Od odbavení v Brně, přes přestup na ruzyňském letišti, až po cestu přímým vlakem z letiště v Aténách do Korintu a prakticky totéž i v obráceném směru, se nevyskytl žádný zádrhel. Poslední květnovou neděli ráno jsme tak s Janou vystoupili z vlaku pod žhnoucím helénským sluncem …

Zápisky z deníku sepsal Jára Krejčí