Delta řeky Rhôny

V Colias jsme naložili všechna kola na auto a společně se všichni čtyři přesunuli jižně k pobřeží Středozemního moře. Vyhnuli jsme se tak nezáživné rovině kolem velkého města Nimes. Cestou jsme si potvrdili, že Francie je země kruhových objezdů, klasická křižovatka je opravdu výjimkou, ale perfektní značení směrů nás dobře vedlo.

Camargue
Collias – přesun autem – Park ornithologigue, prohlídka areálu – přesun autem – Stes Maries de la Mer, prohlídka města – maják Phare de la Gacholle – Stes Maries de la Mer, na kole ~ 28 km)

Oblast delty řeky Rhôny tvoří přírodní rezervaci zvanou Camargue. Poloslané močály a jezera porostlá vysokým rákosem nabízejí útočiště mnoha druhů vodních ptáků. Právě zde se jako na jediném místě v Evropě vyskytují volně v přírodě nádherní plameňáci, ale na obloze pod horkým sluncem lze spatřit i houfy mořských racků či volavek. Zastavili jsme se v ornitologické rezervaci. Tady lze totiž nejlépe spatřit zblízka ony zmíněné plameňáky. Byl právě čas krmení a tak se sem slétli z širokého okolí. Houfy bílých ptáků se přesouvaly za malým traktůrkem, ze kterého pracovník rezervace házel do vody obilná semena. Když vzlétli, roztáhli svá nádherně červená křídla. Na plameňácích se přiživovaly nutrie, které bez jakýchkoliv bázně vylézaly na břeh mezi turisty. Kraj Camargue je známý také chovem černých býků, o které se starají honáci na proslulých bílých koních. Koně jsme spatřili kolem cesty v Camarque několikrát, stejně jako typická honácká stavení zvaná cabanes, dnes sloužící spíše jako restaurace či ubytovací zařízení. Ubytovali jsme se v městečku Stes-Maries de la Mer. Ze dvou předražených kempů jsme si vybrali ten levnější na východě městečka, který také lépe vyhovoval pro náš odpolední výlet.

Stes-Maries de la Mer se proslavilo tím, že se zde koncem května koná tradiční cikánský festival, kam se sjíždějí Cikáni z celého světa. Proplétali jsme se uličkami města s četnými krámky až náměstí, kde stojí kostel zasvěcený Sv. Sáře, patronce Cikánů. Na kamennou střechu kostela nás pustili za dvě Euro a naskytl se nám odkud výhled shůry na městečko lemované z jedné strany poloslanými jezery a z druhé mořem. V útrobách kostela se skrývá soška Sv. Sáry, kterou právě při zmíněném festivalu nesou v čele procesí. Celá je schovaná pod vrstvou stužek. Stará Cikánka před kostelem se nám snažila prodat pozlánko s madonou, které nám prý zaručeně přinese štěstí.

Místní pláže byly opuštěné, však voda byla ještě dost studená. Vydali jsme se proto na kole po cestě mezi močály ke 13 km vzdálenému majáku. Asfalt skončil hned za městem a začala prašná cesta. Po několika kilometrech byla cesta přehrazena písečnou dunou. Chvíli jsme rozmýšleli, co dál, ale chtěli jsme dosáhnout našeho cíle. Přejeli jsme první dunu, ale za ní další a další. Celkem jsme takhle tlačili pěkný kousek. Pak už zase cesta pokračovala pohodlně až k majáku. Jenže, teď jsme se museli vrátit stejnou cestou zpět! Někteří zkoušeli dunami projet, leč marně. Ježdění na kole v Camargue má ale ještě jedno úskalí. Buď fouká vítr nebo jsou komáři. Cesta zpět byla proti větru, to nic nebylo proti večeru, kdy se vítr utišil. Všudepřítomné mušky jsme měli jako koření i v polévce :-)

Za branami Aigues Mortes
(Stes Maries de la Mer – přesun autem – Aigues Mortes, prohlídka města – přesun autem – Arles, pěšky ~ 3 km)

Na druhý den ráno jsme opět kola naložili na střechu a přesunuli se autem do města Aigues Mortes. Nedaleko před městem jsme odbočili na boční silnici, kde se podle mapy měla nacházet věž. A skutečně. Uprostřed inundačního mostu tady na silnici stála mohutná kamenná věž Tour Carbonniere na níž se dalo bez problému vyjít a pozorovat odtud krajinu mokřadů shora.

Aigues Mortes znamená doslova "mrtvé vody". Název města je trefný, vždyť toto město bývalo dříve přístavem a dnes leží několik kilometrů od pobřeží kolem dokola lemované bažinami a slanisky. Jen řečiště Malé Rhôny, po níž plují kolesové parníky i remorkéry, spojuje dnešní město s mořem. Historický střed města tvoří pravoúhlá síť kamenných uliček kolem dokola lemovaných mohutnými hradbami, jímž vévodí v jednom rohu kruhová věž Tour de la Constance. Za 6,10 Euro jsme si celé hradby s mnoha branami a baštami mohli obejít a rozhlédnou se z věže, odkud jsou vidět fialově zbarvené saliny a obrovské hromady bílé soli, která se zde těží.

Nasedli jsme opět do auta přes celý Camargue jsme se přesunuli do města Arles, jednoho z historických měst na řece Rhôně.