 |
|
 | |
| || | |
|
|
Provence 2005Slunečná, prosluněná, sluncem prozářená … a tak nějak podobně popisují turistické průvodce Provence. Slunce a teplo máme rádi a o to více nás lákalo procestovat tento malebný kraj na jihu Francie, který je vyhlášeným cílem cykloturistů.
A poté jsem se náhodou na jedné akci potkal se svým kamarádem Rudou Weissbrodem z Ostravy a mezi řečí mu vyprávěl o našem záměru i potížích s dopravou. Protože on také se svou ženou Janou jezdí na kole, byl z nápadu celý nadšený a navrhl, že bychom mohli jet společně s nimi jejich autem. Oni, že by jezdili okružní výlety a postarali by se o auto a převoz věcí, my že můžeme přejíždět mezi kempy nalehko. Zkrátka, že oni pojedou na dovolenou s koly a my na dovolenou na kole. Takový návrh se nedal odmítnout. Během zimy jsem připravil denní itineráře variantních tras jak pro mě s mojí Janou, tak i pro Rudu s jeho ženou Janou na dva týdny i s rezervou. Kombinace kolo-auto nám dávala možnost navštívit více od sebe vzdálených míst podobně jako na zájezdu, ale přitom absolvovat trasu podle vlastních představ jako na výpravě. Při této cestě jsme tedy trochu porušili naši tradici a výpravu jsme absolvovali s doprovodným vozidlem. O termínu cesty jsme měli také zcela jasno. Vzhledem k zeměpisné poloze Provence se sem jezdí buď na jaře nebo na sklonku léta, podobně jako do jiných míst ve Středomoří. Po zkušenostech z cesty na Korsiku o rok dříve jsme jednoznačně upřednostnili jarní termín a to jak z hlediska délky dne a tím i lepšího využití denního času, tak i z hlediska podmínek atraktivnosti krajiny pro fotografování. Na cestu jsme se tedy vydali první víkend v červnu … Zápisky z deníku sepsal Jára Krejčí
|
Kréta 2008
Norské fjordy 2007
O cestě do Provence jsme uvažovali už několik let, vždy jsme ale skončili na potížích s dopravou. Cesta vlakem se nám zdála dlouhá a dost komplikovaná, na cestě autem nám vadilo to, že bychom se museli buď o auto starat nebo jej nechat stát v nějakém kempu. Další možností bylo vydat se sem s některou z cestovních kanceláří. Žádná však nenabízela takový program, jaký bychom si my sami představovali. Touha po cestování ale byla silnější a nakonec se nám podařilo najít docela vhodné spojení nočními vlaky EuroCity z Vídně tam i zpět. Jenže, s platností nového jízdního řádu se zkomplikoval jeden z přestupů při cestě do Avignonu a v návratovém vlaku z Milána zrušili přepravu kol.