![]() |
|
|
| |
| || | |
|
|
Korsika 2004 – Západní pobřežíUž přejezd prvního sedla Col de San Colombano nás přesvědčil o tom, že kopce ke Korsice patří. Ochutnávali jsme první kilometry ostrova v krajině, která pro nás byla zcela nová. Olivovými háji jsme sjeli dolů k moři. Po pobřeží jsme se dali proti směru hodinových ručiček a tento směr nám vydržel ještě pár dní. První naší zastávkou bylo l'Ile-Rousse [lile rús], které své jméno získalo podle červeného skalnatého ostrohu, na němž stojí maják a zbytky strážní věže. Pobřeží se stáčí k jihu u města Calvi. Na skalním ostrohu tu stojí mohutná citadela, kde se údajně narodil objevitel amerického kontinentu Kryštof Kolumbus. Na jednom z domků v citadele skutečně najdete pamětní desku, ale zda to bylo právě tady úplně jisté není, o stejnou čest se hlásí i italský Janov. U Calvi jsme ocenili naše horská kola. Vydali jsme se po rozbité cestě na asi tři kilometry dlouhý mys La Relevata, odkud se nám otevřel nádherný pohled na širé moře i zpět ke Calvi a na vysoké hory ukryté ve stejně mohutných oblacích.
U Porta se nachází bizardní rudé skalní útvary Les Calanche [le kaląnš], které díky klimatickým vlivům zvětrávají do neobvyklých tvarů, připomínajících kde co. Pro svou jedinečnost byla tato skalní rezervace zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, zatím jako jediná památka na Korsice. Po západním pobřeží jsme dojeli až do Cargése [karžéz], města známého svými dvěma kostely, jedním římskokatolickým a druhým řeckokatolickým, které údajně spravuje jeden duchovní. V Sagone [sagon] jsme nabrali opět obrácený směr a zamířili do vnitrozemí.
|

Burgundsko 2005
Korsika 2004
Na Korsice se nám líbilo všude, na nějaké nudné pasáže jsme tu nikde moc nenarazili. Západní pobřeží Korsiky ale bylo jedním z nejkrásnějších úseků, které jsme projížděli. Úzká silnička se klikatí prakticky po vrstevnici nad skalnatým pobřežím a pod námi dole se rozbíjel příboj azurového moře o skalnatý břeh. Všude kolem roste jenom nízký porost macchie a tak výhled je prakticky souvislý. Zastavit se na focení lze úplně kdekoliv. Silnička se na chvíli ztratí ve vnitrozemí, aby minula některý z mysů, na kterém jsou ptačí rezervace a pak se zase přimkne k pobřeží. Takto jsme dojeli až do městečka Porto. V plánu byl volný den, kdo chtěl, mohl se koupat nebo jít na pěší túru. Vydali jsme se na kole k nedaleké známé soutěsce Spelonca, kde si dravá říčka razí cestu mezi obřími kameny. V horkém dni nás ledová voda příjemně ochladila.