Korsika 2004

3. částHistorie a lidé Korsiky

Korsika má za sebou staletí krvavé historie. Díky její strategické poloze byla vždy obydlena a její obyvatelé sváděli o toto území nelítostné boje. Ze všech etap historie jsme zde nacházeli památky. Korsika byla osídlena již v prehistorické době, mnoho tisíc let před Kristem. Na ostrově je několik prehistorických nalezišť s menhiry a dolmeny, o jejichž smyslu a původu se dodnes historikové mohou jen dohadovat. Ibérské, ligurské a keltské kmeny vystřídaly další národy starověku. O Korsiku bojovali Řekové, Římané, Etruskové, Kartaginci… Ostrov byl součástí říše Římské, Byzantské i Franské, součást papežského státu i léno aragonských králů.

Tour de l'Isolella

Po čtyři staletí patřila Korsika vlivnému a silnému Janovskému státu. Z této doby pocházejí mohutné strážní věže, lemující dokola celý ostrov. Z původních 150 věží se dochovalo v různém stavu asi 80 a cestou kolem pobřeží jsme jich viděli desítky. Věže chránily obyvatele ostrova před nájezdy pirátů. Muži, kteří na nich sloužili, dávali obyvatelům ve vnitrozemí troubením signál o blížícím se nebezpečí a díky vzájemné dohlednosti jedné věže na druhou se rozdělaný oheň na střeše šířil jako kouřový signál kolem celého ostrova. Celý ostrov údajně stihl oběhnout za necelou hodinu. Janovany připomínají také jedinečné úzké jednoobloukové mosty, vystavěné na bývalých obchodních stezkách napříč ostrovem. Po vymanění se z janovské nadvlády v 18. století po 40 letech krvavých bojů, byla krátce Korsika nezávislou monarchií, poté na několik let republikou s první demokratickou ústavou v Evropě. Socha vítěze nad Janovany, Pascala Paoliho stojí na náměstí v Corte [kort] a podle něj se jmenuje ulice v téměř každém korsickém městečku. Po krátké britské okupaci se Korsika stala součástí Francie. Moderní historie ostrova je spojena s bojem o samostatnost. Konec minulého století nepřál Korsice jako turistickému cíli pro četné atentáty a bojůvky. Teprve na přelomu tisíciletí s poskytnutím větší autonomie ostrovu se situace uklidnila a Korsiku znovu objevili turisté. Podél cest jsme si nemohli nevšimnout rozstřílených dopravních značek a posprejovaných nápisů FLNC (Fronte di Liberazione Naziunale Corsu).

Vlajka s Maurem - korsický národní symbol

Korsičané jsou hrdý národ s vlastním jazykem i kulturou. Přestože je francouzština úředním jazykem, korsičtina je stále slyšet a vidět. Všechny příjezdové tabule u obcí i směrovníky jsou oboujazyčné, tedy francouzsky a korsicky. Korsičtina je jazyk románský, podobný italštině. Díky směsi francouzštiny a pofrancouzštění původních korsických místních názvů jsou jména obcí i jejich správná výslovnost docela nejistá. V reportáži je v závorkách uváděná zpravidla výslovnost francouzká, není-li zažitá jiná.

Korsika patří také mezi nejméně zalidněné oblasti Evropy. Na jednom kilometru čtverečním žije dle statistik pouhých 27 obyvatel. Ostrov trvale obývá přibližně čtvrt milionu obyvatel žijících v malých městech a vesničkách roztroušených po svazích strmých hor. Hlavní město Korsiky Ajaccio má „pouhých“ 60 000 obyvatel a Korsiku obývá cca čtvrt milionu obyvatel.